I. Úvod
Duchovní Universita Bytí (dále jen DUB) je patrně nejznámější genealogicky ryze českou náboženskou skupinou, již můžeme bez problémů zařadit do nové religiozity, a byť mediální agenda k této skupině probíhala především v polovině devadesátých let minulého století, aktivity DUBu pokračují v nezmenšené míře i dnes. Tato práce je pouze stručným vhledem do problematiky, jejíž komplexnější zpracování by jinak vyžadovalo daleko více prostoru.
Faktické počátky činnosti DUBu spadají do roku 1993, oficiální zakládací listina byla potom v poměrně patetickém znění uveřejněna dne 30. 3. 1994 v Praze:
Z pověření Božího přinašeče zakládám ku
prospěchu současných i budoucích generací života Duchovní universitu Bytí. Nechť je kolébkou vzdělanosti a kultury
ducha v rovnovážné moudrosti bytí. V nastávajícím jaru vodnářské éry
budiž nápomocí přechodu od animala k lidské bytosti. (podepsán)
Tomáš Pfeiffer[1].
Ve stejný den jako DUB byla založena i Nadace Bytí pro životní filosofii a
léčbu biotronikou, v jejíž zakládací listině je mj. uvedeno, že cílem této
nadace je podporovat činnost vedoucí
k naplnění a uskutečnění odkazu pana Josefa Zezulky[2].
Zde se nám prostřednictvím zakládacích listin objevila dvě nejdůležitější
jména, s činností DUBu spjatá: Josef Zezulka (1912–1992) zemřel sice ještě
před samotným institucionálním založením, avšak z hledisku učení je
klíčovou osobností právě on; Tomáš Pfeiffer (*1953) pak
podle svých vlastních slov jen dále předává Zezulkovo učení a stará se o
zachování a rozšiřování odkazu svého
učitele.
Prvním výrazným zviditelněným tohoto odkazu byl televizní pořad Biotronik působí. Byl vysílán
v průběhu roku 1993 na dnes již zaniklém programu OK3 a po důrazném
upozornění České lékařské komory byl
záhy zrušen. Neboť však tento program měl své příznivce, využila zrušení jeho
vysílání na veřejnoprávním okruhu komerční televize Nova, která v průběhu
roku 1994 zavedla obdobný pořad s názvem Seance. Na rozdíl od vysílání na OK3 byl zde již T. Pfeiffer otočen
k divákům tváří, a tak de facto vešel v obecnou známost on a jeho
prostřednictvím i učení, jehož je zástupcem. Tento pořad byl vysílán dvakrát
týdně s časovou dotací vždy deset minut, s tím, že navíc jednou
za čtrnáct dní proběhla dvacetiminutová
Seance, kde T. Pfeiffer nejen biotronicky působil, ale i odpovídal na dotazy diváků. Pořad měl
poměrně velkou sledovanost, avšak pro obavy Vladimíra Železného z odnětí
licence kvůli jednostranné propagaci náboženského směru, byl i na televizi Nova
zrušen. Následovala poměrně široká mediální debata, v níž původní úzký
problém metastázoval do obecných zamyšlení nad místem alternativní
medicíny a alternativních světonázorů
vůbec. Tomáš Pfeiffer argumentoval především tím, že je-li svobodným člověkem a
v žádném směru nepřekračuje meze české legislativy, není důvod jeho
jednání stigmatizovat. Nadto se bránil pravidelným vysíláním křesťanského magazínu, který – přísně vzato – také propaguje svébytnou
náboženskou ideologii. Taková argumentace samozřejmě vyvolala ostrou reakci jak
mezi lékaři, tak mezi představiteli tradičních církví. Jakýmsi vyvrcholením
celé kausy pak byla televizní Aréna, v níž do horkého křesla zasedl právě
T. Pfeiffer a oponenturu mu zajišťovali představitelé klasické medicíny. Tímto
příslušná mediální agenda v podstatě skončila, nepočítáme-li ojedinělé
přestřelky mezi společností skeptiků Sisyfos a T. Pfeiffrem.
Nicméně obraz léčitele se zvednutýma rukama byl do povědomí české
veřejnosti zanesen, a tak mohly iniciativy DUBu pokračovat dále. Při dalších
aktivitách se ukázal v českých poměrech poměrně pozoruhodný mobilizační
potenciál, který se projevil především při stavbě Biotronického centra sociální pomoci v Praze (viz dále). Celá
DUB se vlastně rozpadá do dvou oddělitelných, třebaže vnitřně
prorostlých oblastí: (1) nauka a (2) její aplikace biotronika. Další oblast na
jiné úrovni dělení pak tvoří (3) instituce.
II. 1. Nauka
Celá
rozsáhlá a poměrně propracovaná nauka je dílem Josefa Zezulky a její sevřené vyjádření je obsaženo především
v knize Bytí – životní filosofie[3].
Tato kniha podává na malém prostoru ucelenou kosmologii, antropologii a
etiku, tak jak Josefu Zezulkovi byla dána – byť má totiž kniha podtitul
životní filosofie, není údajně plodem myšlenky, ale čistého zření, zjevení.
Kromě uvedeného základního díla vydalo nakladatelství Dimenze 2+2 ještě několik
dalších titulů J. Zezulky, např. Otázky, v nichž
J. Zezulka odpovídá na dotazy svých žáků, nebo Přednášky I a Přednášky II.
Podívejme se teď alespoň na úhelné kameny nauky.
Zezulkova kosmologie má cyklický charakter, a pokud bychom ji chtěli pro
přiblížení přirovnat, jako nejbližší se asi nabízí systém Empedoklův. I
Zezulkův systém stojí na dynamice čtyř živlů, přesněji řečeno dvojic voda-oheň
a země-vzduch. Tyto čtyři živly všechny pocházejí z prvotní Podstaty, v níž jsou sice též
obsaženy, ale v pouhé latenci, a svého vyjádření docházejí až ve výdechu
Podstaty, tj. zde v Tvůrčím díle. Genezi Tvůrčího díla lze podle Zezulky
vyjádřit ve zjednodušené grafické podobě takto:
O
hmota
duch
IE UA IE UA
I E U A I E U A
Ve
schématu vyjadřuje „O“ zcela nahoře Podstatu, z níž vše pochází a do níž
se vše navrací; hmota a duch jsou analogické entity, složené ze stejných
elementů, ale odlišné v projevu; IE je dynamika odstředivost-dostředivost
(= vzduch-země), UA je dynamika klid-nadšení
(= voda-oheň). Celý Zezulkův systém je přísně analogický, a tak můžeme
například o odstředivém elementu tvrdit, že ve hmotě představuje plynné
skupenství, v duchu altruismus, v barevném spektru mu odpovídá modrá
barva a jeho vibrace se pomocí zvuku
dají nejlépe vystihnout jako samohláska „I“.
Podobné atributy náleží i dalším třem základním elementům a všechny
dohromady je Zezulka označuje jako Tvůrčí
čtyřku. Poukazuje přitom na skutečnost, že jejich latentní trvání
v Podstatě se dá vyjádřit jako IE-O-UA, tedy čteno JEHOVA., a jejich
projev v Tvůrčím díle, kde chybí ono „O“ náležející Podstatě, pak jako
IAUE, čteno JAHVE. Celý život vesmíru se odvíjí pod vlivem jednotlivých vlivů
IAUE, které jsou dále složitě strukturovány a kombinovány, a v rovině,
která je nám nejbližší, se projevují jako zhruba dvoutisíciletá období zodiacu.
Vždy na přelomu těchto dvoutisíciletých období se rodí duchovně mimořádně
vyspělá bytost, přinašeč, který hlásá
čistou nauku. Po Abrahamovi a Mojžíšovi byl posledním známým přinašečem Ježíš,
avšak kvůli těžkým osudovým vlivům stačil svůj úkol naplnit jen
z malé části. Nový přinašeč
má po šesti tisících letech opustit
židovský národ a zrodit se v Čechách.
V určitém období vývoje Tvůrčího díla dochází ke vzniku života,
který je definován spojením anorganické hmoty s anorganickým duchem – tak
vzniká individuální pojem bytí, jehož postupnou diferenciací se vytváří stále
složitější a složitější organismy; v evoluci tedy sledujeme primát ducha., který za sebou hmotu jakoby
táhne. Zde již můžeme pomalu mluvit o antropologii, třebaže otázka, kde začíná
antropologie v systémech postulujících přerozování duší, je docela
problematická. Každopádně duch podle Zezulky prochází postupně zrozeními
v jednotlivých živočišných druzích a tak, jak se sám zdokonaluje a
komplikuje ve struktuře, zesložiťuje se
i tělo, do nějž přichází. Graficky lze opět rozlišit čtyři fáze tohoto
procesu:
„I“ je oblast
pasivního životního projevu i vývoje – rostliny.
„II“ je oblast aktivního
životního projevu a pasivního vývoje –
živočichové.
„III“ je oblast aktivního životního
projevu i vývoje – lidé.
„IV“ je oblast aktivní pasivity - ???
Člověk se vývoji objevuje někde na přelomu druhé a
třetí fáze, je proto prvou z bytostí, jež má schopnost sebereflexe a
s tím spojenou možnost aktivního nastoupení duchovní cesty. Živočichové
nižší než je člověk jsou vývojově usměrňováni pouze zákonem odrazu, což je Zezulkova obdoba karmického zákona, tak jak
jej známe z východních učení. Člověk samozřejmě zákonu odrazu podléhá
neméně, avšak na rozdíl od živočichů
může jednak svým přemýšlením důsledky karmického zákona předjímat a
jednak může aktivně přistoupit k procesu vlastní změny, čímž tomuto zákonu
jakoby bere vítr z plachet.
Z toho, že člověk je v tomto učení na ciferníku evoluce umístěn někam k šesté hodině, vyplývá do značné míry i hlásaná etika. Pokud jsme ontologii poněkud hrubě přirovnali k mladšímu fyzikovi Empedoklovi, pak etiku můžeme připodobnit nejspíše k buddhismu. Klíčovým bodem je zde neubližování ostatním tvorům, přeloženo do jazyka činů pak přísné vegetariánství:
Živou bytost je možno zničit, ale není možno
mrtvou vzkřísit. Proto nikdy nenič životy. Nezabíjej
a nebuď příčinou zabíjení. Tuto pravdu znali velcí duchovní vůdcové a
sdělili ji lidem. Ve vyšších a nedeformovaných náboženských učeních je kladeno
na první místo nejedení masa. A
zcela právem[4].
Je hlásáno, že nezabíjení druhých bytostí je
zásadním předpokladem k nastoupení duchovní cesty, a jak uvidíme později,
vegetariánství je proto také jedinou podmínkou pro vstup do prvého stupně DUBu.
Mezi další doporučení patří zdržování se nervových jedů, jako je alkohol, a
samozřejmě drog, které tím, že vedou k závislostem, ať už psychickým nebo
fyzickým, jsou brzdící silou na cestě k osvobození. Nicméně koncept
osvobození je zde od východních učení odlišný: pro člověka neexistuje žádná
absolutní nirvána, která by byla definitivním ukončením karmického koloběhu, a
to zase zkrátka z toho důvodu, že
druh homo je vývojově teprve uprostřed a tedy od Podstaty vlastně úplně nejdále. Co se tedy děje
s duchovně vyspělými lidmi? Pokud se sami nerozhodnou dále pomáhat –
řečeno s mahájánovým buddhismem: nestanou-li se bódhisattvy -, tlačí
v duchovních sférách na vytvoření dalšího evolučního stupně, řekněme
nadčlověka, jehož tělesné a psychické funkce budou opět v analogii
s vyšší diferencovaností ducha.
Zezulka tedy předpokládá, že v budoucnosti půjde evoluční proces dále
k vyšším organismům než je člověk. Existuje dokonce představa, že člověk
dnešního typu bude postupně vytlačován ze svého biotopu - v podstatě tedy
z celého světa -, až jeho několik málo zástupců bude přežívat pouze
v polárních oblastech.
To je
tedy velmi v kostce nauka J. Zezulky; je třeba poznamenat, mnohé oblasti
jsme pro nedostatek prostoru zcela pominuli. Co k tomu říci, abychom
nevytančili z parketu religionistického diskursu? Nemůžeme soudit, zdali je to či ono pravda,
nebo nepravda, ale uveďme v této souvislosti alespoň krátkou obecnou
poznámku o pravdě jako takové. Na
začátku dvacátého století musela filosofie, konfrontovaná s novými
fyzikálními objevy, reformulovat tradiční korespondeční teorii pravdy. Vedle
Poincarého konvencionalismu vzešel především z díla Ernsta Macha podivný
pokus, kterému se obvykle říká koherenční teorie pravdy – pravdivé je to, co
neodporuje přijatým axiomům systému. Jak revolučním myslitelem E. Mach byl, se
vyjeví například tehdy, když si uvědomíme, že z jeho hlediska je nauka
téměř všech sekt a církví naprosto pravdivá, neboť obvykle vnitřně koherentní.
Pokud bychom chtěli mluvit ještě složitěji, mohli bychom to také nazvat efektem faktoru. Ale ať to nazveme
jakkoli, jde jednoduše o to, že v momentě, kdy učiníme vnitřní vazby mezi
jednotlivými prvky nauky pro posouzení její pravdivosti relevantnějšími, než
jsou jejich vazby k prostředí, které je vně nauku, může se lehce stát, že
elegantní fikci označíme za pravdivější, než jakou je mnohdy koktavá skutečnost.
II. 2. Biotronika
Biotronika
je tou mediálně známější z janusovské tváře DUBu, což je způsobeno
především její provokativností pro představitele klasické medicíny. Potýkání se
těchto dvou oborů - biotroniky a klasické medicíny - má už poměrně dlouhou historii, která začala v letech
normalizace. Tehdy ovšem, možná
překvapivě, ještě neřinčely šavle
kovaných stanovisek a naopak se otvíral prostor pro spolupráci. Existuje toto
prohlášení tehdejšího předsedy ČSAV, Jaroslava Kožešníka:
Soudruh Josef Zezulka, bytem Praha 5-Smíchov, J.
Plachty čp.25, se zabývá novým vědním oborem – bioenerghoterapií, svého druhu
v naší republice dosti ojedinělým. V osobě s. Josefa Zezulky
spatřujeme velmi schopného, v tomto směru úspěšného výzkumného pracovníka.
Další rozvoj této experimentální činnosti, která slouží zájmům veřejnosti,
vyžaduje, aby mu byly vytvořeny také odpovídající pracovní podmínky.
V Praze dne 4. ledna 1973, (podepsán) Jaroslav Kožešník, (razítko) ČSAV[5].
Tímto prohlášením byly léčebné aktivity J. Zezulky
posvěceny z nejvyšších míst a v následujícím desetiletí opravdu
probíhala intenzivnější spolupráce mezi J. Zezulkou a lékaři[6].
Jejím vyvrcholením byl výzkum na interním
oddělení nemocnice ve Vimperku v obdobích 27. 12. 1981 – 3. 1. 1982
a poté 1. 3. 1982 – 15. 3. 1982.
Závěrem tohoto výzkumu bylo přesvědčení vedoucí lékařky, MuDr. Jitky
Martínkové, že bioenergie existuje a léčí, byť dotyčná lékařka hned upozorňuje,
že z krátkodobého výzkumu nelze dělat dalekosáhlé a obecné závěry[7].
Podle informací T. Pfeiffera byl poté výzkum předčasně ukončen policií, avšak
přesné důvody nejsou známy.
Druhé
období, jehož počátek lze datovat do roku 1993, je charakteristické vzájemnými
nedorozuměními a neporozuměními. Po odvysílání několika pořadů Biotronik působí
na kanále OK3 zasáhla Česká lékařská komora, která argumentovala, že působení
může mít na pacienty negativní účinky. To bylo ovšem krajně nešťastné vyjádření, protože v sobě implicite
obsahovalo informaci, že biotronika působí.
Logicky je totiž jasné, že kdyby vůbec nepůsobila, nemohla by na pacienty
mít negativní účinky. Toto prohlášení bylo proto později reinterpretováno
způsobem, že zanedbání lékařské péče
v důsledku spoléhání se na pomoc biotroniky může mít negativní
důsledky. Tak vlastně vznikla otázka,
později hojně probíraná v tisku, nakolik je alternativní medicína
nebezpečná z toho důvodu, že odvádí pacienty klasické medicíně.
V tisku se také objevilo několik kasuistik, kdy u pacienta došlo
k výraznému zhoršení stavu v důsledku pozdního příchodu
k lékaři. Nicméně zde je třeba uznat, že stanovisko DUBu, prezentované T.
Pfeifferem, bylo v tomto ohledu po celou dobu konzistentní, s centrem v
ujišťování, že biotronika v žádném případě nesupluje medicínu. Postoj
biotroniky k celému problému je zhruba takovýto:
(Biotronika)
vychází z poznatku, že člověk
sestává ze tří základních částí. Hmoty, ducha
a vitality. Je-li příčina onemocnění ve hmotě, je hmotné podání léků
nejúčinnější, je to doména medicíny. Porucha v psyché má být léčena psychickou
silou, tedy psychoterapií, ve vážných případech hlubokou hypnózou, která
v této podobě není dnes prováděna. Porušené vitální systémy buněčné,
orgánové i celotělové pak náleží biotronice. V mnoha případech je choroba
způsobena více činiteli, zde pak je nutná spolupráce příslušných oborů[8].
Biotronika
je podle své vlastní prezentace vhodná především k léčení nádorových
onemocnění. Přímou konfrontaci názorů přinesla již zmíněná televizní Aréna
z roku 1996, která podle diváckého hlasování skončila výrazným vítězstvím
T. Pfeiffera.
Pro
klasickou vědu je bioenergetické působení, často navíc prováděné bez ohledu na
prostorové vzdálenosti, teoreticky nepřijatelné. Z toho vyplývá jistá
rezervovanost jejích představitelů k možnostem empirických šetření a nadto
jsou zde legislativní problémy, na půdě jaké instituce by bylo možno výzkum
provést. Existuje krátká korespondence
mezi T. Pfeifferem a bývalým předsedou AV Rudolfem Zahradníkem, v níž
první žádá druhého o poskytnutí přiměřených podmínek pro výzkum v některé
z nemocnic. Rudolf Zahradník končí korespondenci konstatováním, že se mu
nepodařilo získat žádného ze svých lékařských kolegů pro spolupráci na podobném
projektu[9]. Devadesátá léta tak bohužel neposkytla žádné
vědecky přínosné poznatky k léčebnému oboru biotronika a jedinými
příspěvky zůstávají jednotlivé ohlasy samotných pacientů, kteří se léčbě
v tomto období podrobili. Tyto poznatky jsou však krajně subjektivní
povahy, lze předpokládat, že jsou zatíženy nespočetně vlivy, a proto je vcelku
vzato lze použít pouze pro formulování
několika základních hypotéz, jejichž vyvrácení či podržení by však muselo být
opřeno o dobře organizovaný experiment v reálných podmínkách. Než takovýto experiment bude proveden, jsou
„vědecká“ vysvětlení skrze oblíbený
placebo efekt, případně skrze sugesci, empiricky stejně nepodložená jako
samotná seberozumějící prezentace biotroniky.
II. 3.
Instituce
DUB v sobě zahrnuje několik institucí a vyvíjí řadu aktivit,
které jsou vlastně opět institucionalizovaným jednáním. Zde se podíváme alespoň
na hlavní z nich.
Již
v úvodu jsme zmínili, že existuje Nadace
Bytí, jejímž cílem je podle zakládací listiny uskutečňovat odkaz J. Zezulky. To se v praxi děje pomocí
dobrovolných příspěvků širšího okruhu členů, kteří mohou posílat finance buď na
příslušné bankovní konto, nebo přispívat při příležitosti pravidelných
přednášek. Tato nadace slouží především na financování dostavby Biotronického centra sociální pomoci, které
už několik let postupně vzniká v Praze na Soukenické ulici č. 21., a to
především prací dobrovolných brigádníků z řad členů DUBu. Inzeráty
s modelem tohoto centra a sloganem Pomozte
nám pomáhat byly dříve k vidění na velkoplošných billboardech po celé
republice, dnes se objevují spíše sporadicky v tisku[10].
Dá se říci, že Biotronické centrum v Praze na Soukenické je srdcem celého
DUBu, v jeho prostorách se už asi dva roky léčí pacienti a probíhá
intenzivní přednášková činnost. V budoucnosti se též plánuje otevření
vegetariánské restaurace a vybudování zázemí pro ošetřující personál.
V této souvislosti je poněkud s podivem, že se vše děje bez
pozornosti médií.
Součástí DUBu je také vydavatelství Dimenze
2+2, jehož péčí vycházejí díla J. Zezulky a v nepravidelných
intervalech také časopis Bytí – časopis
pro filosofii a duchovní studia. Tento časopis vychází od roku 1994 a do
dnešní doby vyšlo zatím šestnáct čísel, která slouží jednak jako věstník DUBu,
jednak se snaží zpracovávat i širší témata z historie, medicíny a
dietologie. Vezmeme-li do ruky zatím poslední číslo (1998/16), vidíme tuto
strukturu: motto (text J. Zezulky) úvodník T. Pfeiffera, rubrika Doteky historie (rozhovor neznámo
s kým), rubrika Otázky a odpovědi (záznamy
sezení J. Zezulky s žáky), rubrika Prevence,
přetiskované základní dílo Bytí, rubrika
Výživa (obsahy vitamínů a minerálů
v sušeném ovoci, zelenině a ořeších), rubrika Dopisy čtenářů, rubrika Medicína
o biotronice (přetiskované lékařské protokoly), Všechna čísla E... (klíč k potravinářským konzervantům,
barvivům atd.) rubrika Duchovní kuchařka (vegetariánské
recepty) a v závěru přehled aktivit T. Pfeiffera. Přední straně obálky
dominuje znak DUBu, jímž je žlutá trojnožka v modré kouli, která je
posazena na opět žlutém kříži; - trojnožka má symbolizovat přechod
z dvojnosti do jednoty; modrá koule je vyjádřením nekonečnosti universa a
žlutý kříž je symbolem protnutí hmoty s duchem a zároveň znázorněním
Tvůrčí čtyřky. Zadní stranu obálky pak vyplňuje obraz T. Pfeiffera se zvednutýma rukama. Tato fotografie má sloužit
jako prostředník k naladění se k pravidelnému léčebnému působení,
které podle informace pod fotografií probíhá každou sobotu večer od 21:00 hodin
po dobu pěti minut. Sama fotografie
tedy není považována za léčivou, je pouze pomocí při vizualizaci léčitele, na
něhož se má léčený mentálně
napojit.
Důležitou součástí života DUBu jsou přednášky, konané ve všech velkých městech (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň...) pravidelně, v menších pak nepravidelně, obvykle podle zájmu místních obyvatel. Přednášky mají ustálenou podobu dotazů, které na lístcích posílají příchozí návštěvníci, a ústních odpovědí T. Pfeiffera. Většina dotazů se týká zdravotních problémů a možnosti jejich léčení, další velkou skupinu pak tvoří otázky po duchovních záležitostech, zákonitostech atp., ale výjimkou nejsou ani komentáře k aktuálnímu politickému, společenskému a kulturnímu dění. Podíváme-li se na demografické složení posluchačů, z hlediska věkových skupin vidíme poměrně normální populační rozložení, snad s mírným navýšením na obou koncích křivky. Taktéž muži a ženy jsou zastoupeni poměrně vyrovnaně. Většina dalších znaků je na první pohled nepozorovatelná, a tak se bohužel o vzdělanostní struktuře, politické orientaci či společenské třídě můžeme jen dohadovat – jakékoli výběrové šetření samozřejmě chybí.
To
jsou přednášky nultého stupně DUBu,
pouze ve velkých městech pak probíhají přednášky prvního stupně[11],
na které je vstup umožněn pouze po předložení členského průkazu. Tím se
dostáváme k procesu konverze ke skupině.
Člověk, který se chce stát členem prvního stupně DUBu, musí splnit pouze
jednu podmínku a tou je vegetariánství. Poté následuje vstupní pohovor
s T. Pfeiffrem, jehož obsah je podle všeho poměrně osobní záležitostí, a
samotný iniciační rituál pro nové členy
probíhá každoročně 30. 3. na hoře Říp. Toto datum je dnem narození J.
Zezulky a v rámci DUBu se jedná o nejdůležitější a v podstatě i
jediný svátek – je to nazýváno Dnem otevřeného nebe. Toho dne se
všichni příznivci DUBu sjedou k hoře Říp, která je údajně důležitým
silovým centrem v rámci celé Země. Zde potom T. Pfeiffer drží slavnostní
proslov, po němž následuje inaugurace nových členů. Děje se tak jejich přísahou
dvěma prsty na insignii DUBu, jíž je žezlo. Noví členové přísahají pouze na to,
že nic z poznaného nezneužijí proti ničemu a nikomu, a je jim dáno těchto
jedenáct bodů, které zároveň dobře vystihují gró celé nauky:
1)
Jednota je v rovnováze. Chápej veškerou zákonitost v rovnováze, buď
v ní a stávej se jí;
2) Cesta
je jen jedna –měnit sebe;
3) Nestačí
vědět, musíš zažít a zaujmout jiný postoj ke všemu z vlastní změny;
4) Nebuď
domýšlivý na své lidské zrození. Jsi jedním z tvorů teprve uprostřed;
5) Cena
života – každého života – je stejná. V životě se musíš bránit, ale nesmíš
útočit. Nevytvářej nikdy zlo;
6) Nesmíš
se pouze ukáznit, pochopením musíš vytvořit vlastní vnitřní změnu;
7) Nestačí
být jenom dobrým, osud by tě zlomil v příštím životě;
8)
Duchovně vyspělý člověk ví, že je zde proto, aby v Tvůrčím díle sloužil,
ne aby ovládal;
9)
Poznávej vlivovou oblast svoji i okolních přátel. Nerozvírej svoje srdce,
emoční dění, nevhodným, i když třeba dobrým lidem, kteří jsou nežádoucí ve
vlivové oblasti, to znamená deformováni vývojově;
10) Cti ducha, který je bytím, a duši, která je životem. Ochraňuj je vždy a všude. Jdi za pravdou – duch a nezabíjej –duše;
11) Cti všechny základní nauky, protože jsou
pravdivé. Odstraňuj z nich lidské nepochopení, které je deformovalo.
Pomáhej vytvářet jednotu pravdivého myšlení a postoje, to je jednotné učení.
(podepsán) JEUA (
J. Zezulka) [12].
Zde se
z vnějšího hlediska jeví jako problematický snad pouze bod č. 9, který
implikuje exkluzivitu, a pokud ne přímo souzení, tak alespoň posuzování druhých
lidí podle jim nejasných kritérií. Důležitější je ale povšimnout si, jakým
způsobem se zde J. Zezulka podepsal – jako JEUA. Byť to nikde není řečeno zcela
přímo, z různých náznaků vyplývá, že za onu vyspělou bytost, jež se rodí
vždy na přelomu dvoutisíciletých období zodiacu, je v tomto učení
považován právě J. Zezulka. Nahrává
tomu jednak jeho podpis JEUA a dále občasné počítání nového kalendáře od data
jeho narození. Např. v úvodu citovaná zakládací listina DUBu je
v originále datována nikoli jako 30. 3. 1994, ale jako 30. 3. 82, a nadto
ostatně začíná slovy Z pověření
Božího přinašeče...
Pokud
jsme se dotkli konverze k hnutí, je třeba doplnit i to, že vystoupení
z něj se děje zcela přirozeně osobním rozhodnutím, které není třeba
jakkoli formalizovat. Struktura hnutí je ve všech ohledech velmi volná, neklade
si nárok na totalitu člověka a naopak jej spíše vybízí k samostatnosti. Byť zde vidíme jednoznačného vůdce
T. Pfeiffera, jenž disponuje charismatickou a díky posvěcení J. Zezulky i tradiční mocí, nelze se domnívat, že by ze
své pozice jakkoli přímo zasahoval do soukromých záležitostí členů DUBu. Zde je
poměrně velká parcelizace, kterou v případě zdravé psychické struktury
jedince překonává pouze možný
ideový vliv. Na druhou
stranu ze sociální psychologie víme, že
zvláště pro mladé lidi je vždy obtížné zaujmout vyvážený postoj
k hierarchicky výše umístěné osobě, postoj, který by nesklouzával ani do adorace a oportunismu, ani do
prvoplánové revolty. V případě náboženského vůdce samozřejmě nebezpečí adorace roste takřka
exponenciálně a je přítomno zcela
nezávisle na jeho chování.
III. Závěr
Pokud
k závěrečnému shrnutí použijeme některé zavedené typologie, můžeme DUB
označit za typicky audienční kult,
v němž však přece jen existuje jistá míra systematizace aktivit a
vnitřní struktura. S tím
nepřímo souvisí, že motiv konverze je pro většinu členů intelektuální povahy,
byť to samozřejmě nevylučuje, že později může dojít k mystickým zážitkům,
nebo že někteří členové chápou svou participaci pouze jako experiment. Členství je v drtivé většině
pouze částečné, avšak v případě potřeby představuje silný mobilizační
potenciál, jak se ukázalo např. při stavbě Biotronického centra. Model konverze
jako brainwashingu můžeme v tomto případě zcela pominout, protože ke
konverzi dochází postupně a
z hlediska vnějších vlivů dobrovolně, je to komplexní
kognitivně-emocionální proces internalizace nových hodnot, symbolů a idejí.
V dichotomii církev-sekta jednoznačně převažují znaky řadící DUB mezi
sekty, samozřejmě v deskriptivním religionistickém smyslu. Nicméně v dichotomii sekta-kult, jejíž
kontinuum definujeme jako (ne)odvozenost od domácích tradic, bychom už DUB
řadili spíše mezi kulty, protože zde neexistuje žádná přímá genealogická vazba
Pokud
nepřijímáme sebeprezentující verzi o zjevení nauky, musíme náboženskou
filosofii DUBu považovat za velmi eklektický a synkretický celek, který nicméně
vykazuje solidní vnitřní konzistenci. Jde o nauku s propracovanou
kosmologií, etikou a především antropologií, která je v mnoha ohledech
filosoficky podnětná. Její aplikovaná
část, biotronika, zatím nebyla podrobena vědeckému zkoumání, stále tedy čeká na
možnost být falsifikována, a proto by a priori neměla být považována za podvod.
Ostatně příběh o meteoritech a Francouzské akademii věd se traduje dodnes.
Použitá literatura:
Zezulka,
J.: Bytí – životní filosofie. Dimenze2+2,
Praha 2000.
Zezulka, J.: Otázky. Dimenze
2+2, Praha 1996.
Bytí – časopis pro filosofii a duchovní
studia. 1994/1 – 1998/16.
Lužný,
D.: Nová náboženská hnutí. MU, Brno
1997.