Katarský scholastik Jan z Lugia (shrnutí)

Katarství bylo heterodoxní středověké náboženské hnutí, které vzniklo v 11. nebo 12. stol. na základě rozšíření bogomilství, dualistické hereze, s níž je spjato v doktrinální, sakramentální i organizační oblasti.[1] Katarství se udržovalo v západní Evropě do 14. stol.

Kataři kázali mravní rigorismus, pokládali svět za stvořený ďáblem či zlým bohem, prohlašovali se za jedinou pravou Kristovu církev předávající jediný platný křest Duchem svatým, většinou zavrhovali Starý zákon a zcela odmítali římskou církev. Vytvořili si vlastní nezávislou organizaci, zvláště silnou tam, kde byli na delší čas ušetřeni pronásledování (jih dnešní Francie, některá italská města).[2]

Věroučné spory v rámci katarství

Katarství nemělo papeže či jinou centrální věroučnou autoritu a bylo velmi vnitřně rozrůzněné. Jeden z důležitých, byť mnohdy přeceňovaných sporů byl střet umírněného a vyhraněného dualismu. Umírnění katarští dualisté věřili, že Satan byl stvořen dobrým Bohem, ale padl a obrátil se ke zlu. Vyhranění dualisté hlásali, že zlo, zlý princip či zlý bůh existoval od věčnosti. Tento a mnohé další doktrinální neshody však dlouho nepřerostly v otevřený spor.

Ten ovšem přesto v Itálii propukl, když k tomu byly splněny předpoklady; řeč je především o jisté intelektualizaci části členské základny italských katarských církví v souvislosti s rozmachem univerzitního vzdělání ve 13. stol. Vnesením scholastické metody do katarství se některé koncepce ostřeji vyhranily a v katarských církvích Itálie propukly spory o věroučných otázkách. Do tohoto kontextu je třeba zařadit i Jana z Lugia, jediného katarského filosofa, jehož systém se nám dochoval, a to především v tzv. Knize o dvou principech (Liber de duobus principiis).[3] Úkolem následujících řádků bude shrnout několika slovy jeho filosofii, byť velmi zjednodušeně a bez mnoha důležitých argumentů.

Učení Jana z Lugia

Největší pozornost věnuje Kniha o dvou principech problému zla. Autor se snaží vyvrátit teorii o jediném počátečním principu, dobrém Bohu, který stvořil anděly, z nichž někteří později zhřešili. Ptá se: jak by vševědoucí a všemohoucí Bůh mohl stvořit anděly tak nedokonalé, že nemohli odolat zlu? (Pokud by ovšem nechtěl; takováto zlá vůle by z něj činila příčinu všeho zla, což je podle Liber myšlenka nesmyslná a bezbožná.) A dále: jak by si dobrá stvoření mohla najednou zamilovat zlo, které ještě neexistuje, nemá žádnou příčinu a je naprosto protikladné jejich povaze? Ve skutečnosti do andělů vložil možnosti zla už při stvoření zlý princip, zlý bůh.

Jan z Lugia popíral svobodnou vůli. Předpokládal, že vše, co existuje v možnosti, se nutně aktualizuje. Liber se ptá, zdali někdo může někdy dělat něco, co nedělal, nedělá a nebude dělat. Nikoliv. Protivníci snad namítnou, že daný tvor mohl činit dobro, ale nechtěl. Na to autor Liber odpovídá: jestliže tuto vůli činit dobro neměl, nemá a nebude mít, jak by mohl činit dobro? Ve skutečnosti je všechno dění determinováno možnostmi pocházejícími od dobrého a zlého principu. Mezi možností a její aktualizací nestojí žádná svobodná vůle. Pojem svobodné vůle je podle autora Liber třeba zcela zrušit.

Pomocí citátů se Jan z Lugia nebo jeho žák snaží v Liber dokázat, že biblické učení o Bohu jako stvořiteli všeho ani v nejmenším nevyvrací katarský systém, podle kterého viditelný svět stvořila zlá bytost, neboť termíny používané v bibli pro obecnost (omnia, cuncta, universa) neoznačují vždy to samé a nelze jimi ostatně v žádném případě rozumět všechny substance a akcidenty, neboť není myslitelná taková kategorie obecnosti či veškerosti, která by zahrnovala jak všechna dobrá, tak všechna zlá jsoucna, neboť ta přece postrádají účastenství na téže esenci, mají zcela protikladnou povahu a nemohou stát vedle sebe, aniž by proti sobě věčně bojovaly.

Autor Liber tepe stejně nesmiřitelně systém katolický i systém umírněného katarského dualismu. S vervou zkušeného diskutéra a s vášnivým zaujetím pro nalezení pravdy jednomu ze svých protivníků vzkazuje, aby přijal jeho výzvu a určil místo vhodné k takovému setkání: on, autor Knihy o dvou principech, je připraven hájit své teze. Pokud to samé neplatí i pro jeho protivníka, tak je nepřítelem pravdy a jest mu mlčet.

[1] Viz D. Angelov, „L’influence du Bogomilisme sur les Cathares d’Italie et de France“, in: id., Les Balkans au Moyen Age: La Bulgarie des Bogomils aux Turcs, oddíl V, s. 175-190.

[2] Krátký úvodní přehled katarství podává D. Zbíral, Kataři, http://www.david-zbiral.cz/katari-prehled-kratce.htm.

[3] Poprvé vydal text jeho objevitel, dominikán A. Dondaine pod názvem Un traité néo-manichéen du XIIIe siècle: Le „Liber de duobus principiis“ suivi d’unfragment de rituel cathare, Roma 1939. Nejnovější kritické vydání latinského textu spolu s francouzským překladem: C. Thouzellier (ed.),Livre des deux Principes. Introduction, texte critique, traduction, notes et index, Le Cerf, Paris 1973. Jiný francouzský překlad: R. Nelli, Écritures cathares, přel. R. Nelli, Le Rocher, Monaco ³1995.