Potulná atrakce
David Zbíral
Občané, občané, občané! Velevážení obyvatelé těchto štědrých končin! Přijíždí atrakce! Potulná atrakce! Nikolajův zvěřinec na kolečkách! Medvídek vás povozí tam a zpět a pro ty bázlivější mám koníčky tiché a mírňoučké s krásnýma černýma očima, jen počkejte, až si odpočinou a až je vyparádím! Zvířena místní i cizokrajná v kleci i mimo ni! Nikdy předtím jste nic takového neviděli ani už nikdy neuvidíte! Triky, kouzla, bižuterie, suvenýry i předměty praktické potřeby, nízké ceny, vysoká kvalita! Zprávy o vzdálených krajích, o královských obludách a obludných králích dalekých končin, o intrikách a čarodějích, o půvabech a tajných touhách černých i všelijak jinak barevných princezen, o způsobech milování zde i jinde, včetně diskrétního prodeje nápojů lásky. Taktéž posilovače všeho druhu pro ty, kdo potřebují vzpruhu! Broušení nožů a oprava hrnců. Klece, klícky, dráty! Provádíme výplety králíkáren. Prodej vyšívaných pentlí a distribuce slaďoučkých fíků! Vystupte z bludného kruhu každodennosti, nakupte u Nikolaje něco cenností! Nikolaj přijíždí do vaší slovutné vesnice!
Muž na kozlíku se odmlčel a přelétl pohledem těch devět, deset chalup, jejichž obyvatele přijel ohromit svou produkcí i zbožím a přimět jejich poloprázdné měšce, aby se alespoň na skulinku pootevřely a vydaly část svých lesklých tajemství. Přesně, přesně, přesně. Bumtara tydlidá. Proto jsem tady, občané milí, tak ukažte, co ve vás je.
Usmál se na těch pár dětí, které se seběhly a z bezpečné vzdálenosti užasle pozorovaly jeho veliký krytý povoz, tažený dvěma valachy, a medvěda se zablácenými prackami, který se nespokojeně ploužil vedle vozu a vláčel za sebou řetěz. Na pažení posedávalo pět nebo šest ochočených kavek, z pytle na kozlíku zvědavě vykukoval párek lišek, z klece v zadní části povozu, kryté ze všech stran plachtou, se občas ozvalo dlouhé hrůzu budící zavrčení. Děti uvažovaly, co za příšeru se tam může skrývat. Hej hej hej! Hyjé! Potulná atrakce! Atrakce, atrakce! Zvířata! Exkluzivní sádlo! Pochutiny a věci pro parádu! Všeho hojnost, všeho kupa! Jak příroda velí, jak příroda žádá, hej a hej a halali, tydli bumbum tydlidá.
Lidé tu zcestovalého kejklíře, obchodníka a dráteníka v jedné osobě neviděli tak úplně neradi. Bylo jim jasné, že se je nejspíš pokusí při každé vhodné i nevhodné příležitosti obrat o nějaký ten groš, ale však si dají pozor a opravený hrnec, trocha vzruchu a pár báchorek pro ty, kdo jim ještě věří, to není na škodu. Nechali ho, ať zastaví na návsi.
Dokola, dokola hezky, medvídku. Vidíš, napřed já a teď ty, maličká, milá černovlásko, neboj se. Nebo na koníčka? Na medvídka? Tak dobře, výborně, hopla hej. Nožku nohu do popruhu, ať nám nespadneš. Nebojíš se medvídků, viď že ne? Jsou moc hodní. A jen klidně, medvěde, ať se děvče projede. A dostanu od pana otce grošík, takhle malinkatý grošíček. Nedá? Tak aspoň medvídek dostane pusinku? Že ne? Ach ty můj medvídku, medvíďátko ubožátko, kamaráde starý! Sladkost rtíků odepřena, musí stačit trocha sena, nemám totiž, nemám medu, bez medu já světem jedu, dostaneš jen otruby, když Nikolaj zatroubí, když zatroubí k obědu nebohému medvědu! Nabrousit nůž? To umím tak, že si pak musíte dávat setsakramentský pozor na prsty, milá paní dobrotivá, tak to chodí, tak to bývá. V dnešních hnusných a nebezpečných časech se hodí mít po ruce kus železa, který nabrousil Nikolaj brusič nožů. A jestli bude sloužit jen na krájení zeleniny, Nikolaj bude tím radši. Prodej cingrlátek? Hned a na místě. Králíkárny a hrnce necháme na později, času máme dost.
Byla noc. Vesnice se už dávno uložila k spánku. Měsíční světlo občas nesměle prokouklo skulinou v příkrovu mraků.
Ze stanu na návsi vylezla postava a zamířila k povozu. Odemkla zámek a odklopila mříž. Dobře promazané panty ani nezavrzaly. Levhart tiše seskočil na zem. Lišky zavětřily.
Zvířátka moje, medvěde, lišky, kavky, levharte můj milý. Noc je krátká, noc uplývá. Vy, která nejste má, Nikolaj, pán zvířat, vás volá na pomoc. Slyšte můj hlas, přijďte. Noc je krátká. Psi, neštěkejte, slepice, ovečky, kravičky, koníci, králíci i všichni ostatní, klidně spěte, pššš. Noc je čas odpočinku, odpočívají lidé, odpočívejte i vy. Věčný bude odpočinek jejich i váš, nebuďte se, nebuďte se už.
První se na okraji lesa vynořily šedé stíny. Na Nikolaje se upřely desítky vlčích očí. Zanedlouho se okolní les hemžil liškami, rysy, lasičkami, jezevci. Mezi stromy bylo vidět několik medvědů. Na obloze kroužili sokoli, jestřábi, káňata, vrány.
Noc je krátká. Noc je náš čas. Jen tiše, tiše, moji přátelé, moji milovaní, ať nás nikdo neslyší. Proto jsem tady, občané milí, tak ukažte, co ve vás je.
Svítání bylo blízko. Nikolaj vyskočil na kozlík a přes rameno spokojeně přehlédl pečlivě naskládané hrnce a džbány se zásobami. „Tady chcípl pes. Je to tu jak ve vyjedeném krámu a jak po vymření, tak to je a jinak to není. Obrali jsme je pečlivě, bedlivě a až na kost, oni mají dost, my máme dost, všichni jsou spokojení,“ zarecitoval.
Občané, občané, velevážení a slovutní obyvatelé těchto bohatých až opulentních končin! Odjíždí potulná atrakce. Atrakce, jakou jste ještě neviděli a už nikdy neuvidíte. Oči vám vyklovaly Nikolajovy kavky, srdce vám vyrvaly jeho šelmy, šelmičky, potvůrky nenajedené, a Nikolaj taky něco málo ochutnal. Nezlobte se na něj, má to v rodě, nemůže za to. Všichni jsme se živili vaším masem, tedy vaším hlavně a převážně a zejména, a zvířátka nás poslouchala na slovo, na slovíčko. Neviňte Nikolaje, občané. Jednou nás to čeká všechny. A žít se musí.
Občané slavného a pověstného Zapadákova, atrakce, atrakce, atrakce. Zásob máme na několik týdnů, jsou dobře propečené a prosolené a do sortimentu přibylo starému Nikolajovi pár pěkných věcí, které se mu líbí moc a moc – jen těch anonymních, rozumí se. Ostatní nechává tu. Má jenom jedny ruce, jenom jeden vůz, nezvládne všechno najednou a nestojí o nepříjemnosti, ty nesvědčí řemeslu.
Atrakce, atrakce, atrakce. Potulná atrakce odjíždí, jede pryč, občané moji milí, z vesnice se vyřítí a nikdo ji nechytí, ne a ne a kdepak. Nikolaj si dává pozor, pozůreček. Je spokojený s málem, stará se jen o skromnou obživu a nechce nic víc. Moc velké sousto si neukousne ani on ani jeho zvířátka. Do hlavního města to přece nikoho z nás netáhne, zvířátka buclatá, zvířátka hladová, uličníci, zvířátka moje zlatá. To nám za to ne a ne a nestojí a my na to kašleme a vrčíme a prskáme. Držíme se odlehlých místeček, a koho zajímá pár malinkatých mrtvých vesničanů v dnešních neklidných časech, kdy čarodějové čarují, kouzelníci kouzlí a bojovníci bojují víc a hnusněji než kdy předtím? To my ne, byli to vlci a vlčci a vlčíci, lidojedi pidižvíci, skřetí nájezd, draci, upíři a vlkodlaci, potvory všeliké, nevídané a rozmanité. A že se s námi nají pár cizáků z lesů, když je Nikolaj zavolá, hola hej? Aťsi. Potřebujeme jejich pomoc s přípravou jídla, hlídají, jestli se někdo nedívá, zahlazují stopy, a stejně, nač chtít víc, než spotřebujeme, zvířátka moje drahá? Buďme spokojení s tím, co se nám dá, tradá tradá tramtadá. Atrakce. Povoz drkotal po kamenité cestě. Drkoty drkoty bum bum hrk. Atrakce, atrakce, atrakce. Občané boubelatí, občané milí, štědří a masití. Exkluzivní sádlo. Výrazné slevy na výplety králíkáren. Potulná atrakce a atrakce potulná, hej a hopla, hop hej, mí koníčci, hyjé hyjé. Atrakce, atrakce. Odjíždí potulná atrakce.
Publikování této verze: 11. 4. 2007 22:16
Sepsání: 25. 11. 2002
Poslední celková revize: 18. 2. 2006
Počet normostran (v přepočtu): 4,2
Počet slov: 1206
Umístění: http://www.david-zbiral.cz/atrakce.htm