Jak napsat (a nepsat) odbornou práci:
Zásady, návody, časté chyby

David Zbíral

Úvod

Účelem tohoto textu je poskytnout studentům několik rad, jak psát kvalitnější seminární, bakalářské či magisterské práce a jakých chyb se vyvarovat. Jde o stručnou a velmi výběrovou příručku, v žádném případě ne o ucelené pojednání, a všichni studenti a začínající badatelé jedině získají, pokud rozpoznají její neúplnost a sáhnou po systematických příručkách, například těch, které uvádím níže v doporučené literatuře.

Většina příkladů oborově spadá do religionistiky a vzešla z pedagogické praxe (mé a příležitostně mých kolegů) na Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Gramatika

Základem dobré práce je korektní pravopis a sloh. Pokud si něčím nejste jisti, otevřete Internetovou jazykovou příručku Ústavu pro jazyk český nebo Pravidla českého pravopisu.

Základy koncipování práce

Výběr tématu: O čem, proč a pro koho píši?

Pokaždé, když koncipujete nějakou odbornou stať, si nejdříve pečlivě zodpovězte tyto otázky:

1) O čem píšete? (Téma.)

2) Co se chcete dozvědět? (Výzkumné otázky.)

3) Proč by o tom měl vědět váš čtenář?[1] (Má můj výzkum nějakou teoretickou, faktografickou či sociální relevanci? Přináší něco nového a zajímavého?)

Zásada číslo 1: Nepište učebnici

• Za každou cenu se vyhněte psaní přehledové práce či učebnice. Rozsáhlé syntézy a učebnice přenechejte profesorům, kteří se tématem celoživotně zabývají.
• Vyhněte se rozsáhlým popisným úvodům obsahujícím mnohostránkové zopakování všeobecně známých informací, na které by bývalo stačilo odkázat v poznámce pod čarou.
• Neodchylujte se od svého přesně vymezeného tématu.

Upřesnění tématu: Jaké jsou mé výzkumné otázky?

• Jasně formulujte svou výzkumnou otázku (či otázky). Výzkumná otázka konkretizuje téma. Umožňuje se zaměřit na jeho jasněji uchopitelný výsek a přinést jasné výsledky.
• V úvodu výzkumnou otázku čtenáři představte.
• V hlavní části práce na ni hledejte odpověď. Neustále udržujte vazbu textu na výzkumnou otázku a jasně uvádějte, co k ní probíraný materiál přináší.
• V závěru předložte odpověď na danou výzkumnou otázku, vyplývající z předchozích dílčích závěrů v hlavní části práce.

Jak postupovat?

• Sestavte si realistický časový plán výzkumu, studia a psaní.
• Zvažte, jakým způsobem (metodou) budete získávat a interpretovat data.
• Založte si počítačový soubor a do něj si průběžně systematicky shromažďujte informace k tématu a své nápady. Budou se vám při psaní hodit.

Jaká bude kompozice mé práce?

• Kompozici práce si předem dobře promyslete.
• Podle předběžné kompozice strukturujte založený počítačový soubor, usnadní vám to orientaci.

Výzkumný proces

• Mezi vašimi zdroji (prameny a literaturou) a výsledným textem musí stát dostatečné množství mezičlánků. Sledovat prameny (datové zdroje) tak, jak leží a běží, sluší konspektu, který má stát mezi pramenem a vaším textem, ne však odbornému textu samotnému. Ten už má být zprávou o výzkumu, nikoli výběrovým převyprávěním pramenů (datových zdrojů).

Několik základních poznatků a aforismů o odborném psaní

• Přesvědčivá nejsou velká slova a neprůstřelná východiska, ale dobře odvedená empirická práce.
• Práce by neměla být autorovým monologem, který daty volně povívá, ale mělo by jít o jejich zásadní a poctivou interpretaci dokonale transparentní i pro čtenáře.

Od první verze práce k definitivní: Úpravy a přepisování před odevzdáním práce

• Bylo by zcela liché – zejména pokud máte zatím s psaním odborných prací méně zkušeností – pokládat první podobu práce za podobu, kterou si již víceméně podrží. Kvalitní práce vzniká nikoli opravením nejzjevnějších chyb, nýbrž rozsáhlým přepisováním a znovuzvažováním. Od dopsání zbývá k finálnímu textu ještě velmi dlouhá cesta, a pokud jí neprojdete, nikdy nedospějete ke kvalitnímu textu.
• Nepostradatelné kontroly:
• Pozorná kontrola bibliografických údajů (všechny údaje podle titulní strany, stránkové údaje).
• Pozorná kontrola přesnosti citací (znak po znaku) a výstižnosti parafrází.
• Kontrola argumentace.
• Jazyková kontrola.
• Nejobvyklejší směry přepracovávání:
• Posílení konciznosti – úspornosti a přitom přesnosti textu.
• Odstranění nadbytečných exkurzů, které jste původně zařadili v rámci začleňování všeho, co o tématu víte, ale výzkumných otázek se týkají jen nepřímo nebo vůbec.
• Nové promyšlení argumentace, posílení její jasnosti, konzistence, přesvědčivosti.
• Posílení přímosti argumentační linky.
• Za nutné minimum považuji čtyři korektury:
• V první korektuře se zaměřte na sloh, gramatiku a argumentaci (včetně souvislostí mezi úvodem a závěrem: stať má čtenáře jasně a přesvědčivě provést od otázek položených v úvodu k odpovědím v závěru). Zatím nekontrolujte bibliografické údaje, to by odvádělo vaši pozornost od základnějších věcí, navíc byste kontrolovali bibliografické údaje a citace, které dost možná smažete.
• V druhé korektuře se zaměřte především na kontrolu bibliografických údajů, přesnosti citací a výstižnosti parafrází. Tato kontrola čtení zpomalí, takže nemáte tolik v hlavě celek práce, zde tedy neklaďte takový důraz na celkovou argumentační linku.
• Ve třetí korektuře se opět věnujte celku textu. Hlavní slohové a gramatické chyby by již měly být opraveny, zaměřte se tedy zejména na argumentaci a úspornost.
• Ve čtvrté korektuře byste již měli provádět poslední drobné úpravy a vyšperkování textu. Pokud ještě ve čtvrté korektuře provádíte rozsáhlejší úpravy v argumentaci a přeskupení textu nebo nacházíte závažnější a četnější chyby, je to neklamná známka toho, že je potřeba ještě další korektura.

Analytický přístup

Základem vědeckého psaní je analytický přístup. Následující zásady a postupy vědecké analýzy vám mohou usnadnit první kroky.

 

• Text, nikoli realita: základem kritického odstupu je uvědomění, že zpracovávané prameny jsou texty, nikoli nutně přesné odrazy reality. Autoři mají své zájmy a důrazy, tradice si upravují a dotvářejí, velmi často do textu vkládají i své vlastní, původní představy. Formulačně je proto dobré udržovat si od textu odstup a nepřebírat mechanicky jeho údaje jako historickou realitu. K tomu dopomohou například vhodně umístěné uvozovací věty, které právě dají najevo, že text vidíte jako text, nikoli nutně jako věrný obraz historické skutečnosti („text uvádí, že Ježíš udělal to a to“ spíše než „Ježíš udělal to a to“). Prameny přesným odrazem skutečnosti nejsou. Historickou skutečnost teprve můžeme z pramenů metodami kritiky pramenů rekonstruovat. Vzniklá rekonstrukce není skutečností samou či nějakou absolutní pravdou, nýbrž hypotézou o historické skutečnosti, závisející na povaze pramenů a na použitých výkladových rámcích a teoriích.
• Zobecňování. Převádění specifické informace na obecnější. Příklad: „Evangelium je otevřeno mýtem o zázračném narození Ježíše“ (kurzíva je zde užita jen pro názornost).
• Vystižení základních témat textu: jde o jeden z typů zobecňování. Příklad: „Text se zabývá tématem věrnosti a čestnosti (L 16), tématem povyšování se nad jiné (L 18) aj.“
• Kombinace údajů, např. z různých míst textu, případně z jiných textů nebo dalších znalostí.
• Užívání odpovídající oborové terminologie: Příklad: „Evangelium je otevřeno mýtem o zázračném narození Ježíše“ (kurzíva je užita pro názornost).
• Vlastní závěry: jedním ze základních výsledků analytického přístupu je formulování vlastních závěrů, případně posuzování a eventuální přejímání závěrů ze sekundární literatury (na kterou bude na daném místě připojen odkaz).
• Příklady takových závěrů: „Text se dá rozčlenit na několik částí.“ „Ježíš předpovídá svoji smrt na kříži a pád jeruzalémského chrámu (k tomu došlo ovšem až roku 70 n. l., pravděpodobně tedy tato slova vkládá do úst Ježíšovi až Lukáš samotný).“ „Chybí zde jakákoli zmínka o Ježíšově křtu.“ „Ačkoliv si tento text v mnohých věcech se synoptiky odporuje, ve velké části textu lze spatřovat naopak shodu s nimi.“ „Autor pokračuje v kritice katarství na úrovni konkrétních institucí.“ „Církev Albanenses je rozdělena na konzervativní proud biskupa Belesmanzy a novátorský proud Jana z Lugia.“ „Nikde v textu není jednoznačně řečeno, že...“
• Jak zacházet s mytickými prvky: některé události, jevy či bytosti popisované v pramenech nebyly pozorovány příslušnými přírodními vědami. Proto s nimi v religionistice systematicky zacházíme jako s mytickými a literárními motivy, nikoli jako s historickou realitou. Formulačně proto při parafrázích pramenů dbáme na to, aby se na vhodných místech čas od času v našem religionistickém textu objevily stylistické prostředky zdůrazňující, že tyto mytické prvky jako realitu nepodáváme.

Jednotlivé části práce

Úvod

• Úvod i závěr se píší až po výzkumu a jsou ve vzájemném souladu. Psaní výsledné práce ovšem následuje po provedení výzkumu – neradím psát úvod až na konec práce, jen na konci výzkumu.
• Úvod má jasně a přesně představit téma práce, použité prameny (datové zdroje) a jejich povahu, cíle práce, výzkumné otázky a jejich návaznost na stav bádání v nějaké konkrétní oblasti a způsob jejich zodpovídání a kompozici práce.
• Představení tématu v úvodu by nemělo být příliš stručné. Úvod se píše už po provedení výzkumu, tj. si autor „hraje“ na to, že ještě neví to, co již ví. Proto ke strohému vymezení výzkumných otázek je již třeba dodat více zajímavostí. Jednou z naprosto zásadních rolí úvodu je totiž také probudit čtenářovu zvědavost, aby vůbec chtěl číst dál!
• Představení pramenů / datových zdrojů: není třeba v úvodu předložit vyčerpávající představení, jelikož je jim zpravidla věnována celá (typicky první) kapitola. Nicméně už v úvodu by se měla objevit nejen základní informace, o jaké prameny či datové zdroje jde a odkud jsou čerpány, ale i jaká mají specifika, jaké obtíže obnáší práce s nimi obecně a ve vztahu ke zvolenému tématu apod.

Závěr

• Ze závěru by měl čtenář získat jasnou základní představu o nejdůležitějších výsledcích, způsobu, jakým byly získány, a jejich významu (včetně oblasti, ve které tento význam mají).
• Úvod i závěr se píší až po výzkumu a jsou ve vzájemném souladu (psaní není výzkum, nýbrž následuje po provedení výzkumu). Závěr jen reformuluje úvod na základě provedené analýzy a předkládá odpovědi na výzkumné otázky formulované v úvodu, případně doplňuje možnosti dalších výzkumů a budoucích směrů bádání.
• Závěr již neobsahuje nová témata a otázky (kromě případného návrhu směrů dalšího rozvoje bádání).
• Závěr reálně vychází ze stati (hlavní části práce). Nelze si v něm vymyslet něco, co ze stati nevychází, a naopak opomenout hlavní závěry stati. To jsou znaky špatného závěru.
• Odpovědi na výzkumné otázky by zejména u interpretativních výzkumů neměly být strohé a úsečné, nýbrž by měly uspořádanou a stylisticky propracovanou formou připomenout i argumentační postup, kterým se k výsledkům na základě pramenů / datových zdrojů a teoretických východisek došlo. Samozřejmě je třeba se vyvarovat i opačného extrému, tedy přetížení úvodu opakováním přemíry konkrétních údajů a argumentačních kroků. Rozhodně však nelze čtenáře zanechat samotného s úsečnými nebo odbytými odpověďmi na výzkumné otázky.
• Důležitá funkce závěru je také funkce stylisticko-rétorická: má čtenáře vyprovodit z práce a hezky se s ním rozloučit, zanechat v něm konečný dojem.
• Časté chyby závěru:
• Častou chybou závěru je, že ve snaze zjednodušit výsledky zjednodušuje až příliš, čímž degraduje provedenou analýzu.

Seznam pramenů a literatury

• Seznam literatury dělte (jen) na dvě části: Prameny a Literatura. U prací mimo historických věd se někdy místo označení „Prameny“ používá označení „Datové zdroje“.
• Nevyčleňujte zvlášť elektronické/internetové zdroje. Nejde o to, zda něco bylo čteno v originále, xerokopii, čtečce apod., ale o to, zda jde o pramen, nebo sekundární literaturu. Elektronické zdroje rozřaďte do pramenů nebo literatury mezi ostatní druhy pramenů a literatury.

Zápletka je základ

• Dobrá zápletka je základem dobré detektivky i dobré odborné práce. Z práce je potřeba učinit zajímavé detektivní pátrání, které je z nějakého důvodu naprosto zásadní a nakonec povede k tomu, že přede všemi usvědčíte vraha. Učte se psát od Agathy Christie!

Časté chyby v odborném stylu

Tato část se zaměří na časté chyby v argumentaci a odborném stylu. Díky názorným a místy extrémním příkladům (avšak v drtivé většině převzatým ze skutečných studentských textů) se zde naučíte, jak rozpoznat některé typické chyby, kterých je dobré se vyvarovat.

Chyby v argumentaci a kompozici

Zamlžení argumentační linky

• Jedna z nějčastějších chyb, která činí text velmi špatně čitelným a únavným.
• Existují různé typy zamlžení, například:
• Neužívání jasných spojek (potažmo zamlžování logických vztahů).
• Odbočky a exkurzy. Je neodpustitelnou chybou snažit se říci vše zajímavé o tématu. Omezte se na to, co se přímo týká výzkumné otázky. Vše ostatní musí pryč.
• Opakování téhož jinými slovy.
• Návraty.
• Zpátky ni krok! V argumentaci, potažmo kompozici, platí heslo: „Zpátky ni krok!“ Zbavte se veškerých exkurzů, kolaterálních témat, digresí. Jen zamlžují argumentační linku.
• Např. se v půli textu znovu vracet ke zdůvodnění či dovysvětlení východisek, je špatně.

Nelogické vyvozování

„Spolu s evangeliem Markovým a Matoušovým se [Lukášovo evangelium] řadí mezi tzv. synoptická evangelia, tj. dají se srovnávat.“ Jde o informaci, z níž je vyvozen důsledek, jenž z ní žádným způsobem nevyplývá. Z toho, že se řadí mezi synoptická evangelia, přece nevyplývá, zda se dají či nedají srovnávat.

Arbitrární nebo jednostranné zobecnění

Zobecňování je jedním ze základních projevů analytického přístupu. Vědecké zobecňování ale musí dodržovat některá pravidla, zejména nesmí být jednostranné (nesmí opomíjet důležité skutečnosti) či arbitrární (nejasně či chybně postavené).

„Tato podobenství [v Evangeliu podle Lukáše] jsou srovnatelná s dnešními přirovnáními a mají v určité situaci zdůraznit, že člověk, který věří, bude vždy za svoje činy a pomoc bližnímu odměněn.“ To jistě o některých platí, ale zde se to tvrdí všeobecně, což vůbec neodpovídá skutečnosti, obsah je ve skutečnosti velmi různorodý.

Autor neřeší uspokojivě napětí či přímo rozpory ve svém textu

Další častou chybou je, když autor neřeší zjevné či implicitní rozpory svého textu, případně napětí v něm existující. Tato chyba často jde ruku v ruce s nevyužitím spojek, které by na dané místo logicky patřily.

„Počas celého evanjelia nám Lukáš prezentuje Ježiša ako človeka z mäsa a kostí. Oslovenia ako ‚Boží syn‘ či ‚Syn človeka‘, sú v celom diele veľmi výrazné.“ Tyto dvě věty jsou v napětí, ne-li rozporu. Toto napětí je potřeba buď explicitně vyjádřit (například odporovací spojkou) a vyřešit, nebo zvážit, zda obě věty skutečně platí.

Autor svou argumentaci zbytečně oslabuje a zamotává se do ní

„Do té doby sebevražda byla okrajovým tématem, ani u Augustina sebevražda není významný předmět jeho zájmu, ale věnuje se jí v několika svých dílech.“ Lépe: „Do té doby byla sebevražda okrajovým tématem. Ani u Augustina sice není nejvýznamnějším předmětem zájmu, přesto se jí však věnuje hned v několika svých dílech.“ Hned to zní jinak, že?

„Tématicky se práce bude snažit vyhnout problematice mučednictví, což nebude úplně jednoznačné, jak už bylo naznačeno.“

Autor přehnaně poukazuje na omezení, nedostatky a nezpracovaná témata

Patří jistě k badatelské poctivosti čtenáře vhodně upozornit na omezení vlastní práce, její nedostatky a nepokrytá místa. Pokud se ale takové poukazy opakují příliš často, začnou čtenáře velmi brzy unavovat. Dbejte na to, abyste poukazy na omezení práce a nezpracovaná témata spíš probudili čtenářovu zvídavost a motivovali ho k dalšímu, vlastnímu studiu, než abyste probudili jeho nedůvěru vůči práci, o které donekonečna omíláte, jak je omezená, fragmentární a problematická a jak nevystihuje zkoumaný fenomén v celé jeho bohatosti a šíři. Tak je to vždy, takže se uvolněte!

Jako argument je použito něco, co tvrzení logicky podpořit nemůže

„Křesťanství zasahovalo do všech aspektů lidského života, zdraví tedy nemohlo být výjimkou. V angličtině dokonce slovo holiness (svatost) a healing (léčení) pochází ze stejného etymologického základu wholeness (celost, neporušenost).“ Jak souvisí zasahování křesťanství do všech aspektů života s etymologií anglických slov?

„Jestli měl Ježíš skutečně pokrevní sourozence, a nebo pouze bratrance a jiné příbuzné, je diskutabilní, neboť mnoho lidí si myslí, že Marie byla celý svůj život panna.“ Že si toto mnoho lidí myslí, znamená, že diskuse (kdesi mimo vědu) probíhá, ale ne, že je to diskutabilní. Lidé si myslí věcí...

Nedořešené předesílání něčeho, co teprve bude rozpracováno

• Pozor na předesílání informací, které čtenáře zákonitě přivedou k otázce či pochybnosti, která je vyřešena až níže. Lze to udělat jen tak, že zároveň dáte čtenáři na vědomí, že tuto otázku nyní necháváte stranou, ale níže zodpovíte. V opačném případě jde o kompoziční chybu.

Nedůsledné, nepřesné a nelogické formulace

Chybějící obecný termín

Jednou z nejčastějších chyb v odborném slohu je chybějící obecný termín. Formulace je po vynaložení určitého úsilí obvykle víceméně pochopitelná, mějte však na paměti, že autor odborného textu nesmí usilovat jen o rámcovou pochopitelnost, nýbrž o přesnou a důslednou formulaci. Čtenáře nesmíme zbytečně zdržovat ani ho nechávat na pochybách ohledně toho, co přesně chceme říci.

„Tato práce se zabývá mučednictvím ve sv. Augustinovi.“ Správně: „Tato práce se zabývá pojetím mučednictví v díle sv. Augustina.“

„Pykání za tresty na místě, kde člověk hřích spáchal, se však Tomáš Akvinský snaží potlačovat, a omezit tak případný výskyt revenantů.“ Ne spíš výskyt představ o revenantech u věřících?

„Kryje se hranice odčarovanosti a začarovanosti světa s katolictvím a nekatolictvím?“

„Ve druhém okruhu, jenž se věnoval vztahu mýtu a rituálu, byla v archeologických interpretacích identifikována priorita mýtu před rituálem [...].“

„Delenie ‚učené-ľudové‘ je v práci teda založené na získanom vzdelaní [...].“

„V úvodní části se budu stručně věnovat kořenům nemoci jako Božího trestu.“ Správněji: „V úvodní části se budu stručně věnovat kořenům pojetí nemoci jako Božího trestu.“

„Proporce ďáblů jsou na vyobrazení odlišné od lidí.“ Správněji: odlišné od lidských.

„Dalším badatelem, který se zabývá studiem vidění v rámci výchovy a komunikace a vztahu mezi učeneckou a lidovou kulturou, je Carl Watkins.“

„V návaznosti na výchovu k sebekontrole ke zpovědi a pokání budu zkoumat [...].“ Ve skutečnosti práce spíše navazuje na bádání o výchově k sebekontrole.

Nevhodně zvolený obecný termín

„Sebevražda představovala neutrální pojmenování aktu dobrovolné smrti, zatímco ve středověku se z toho stal termín hodný odsouzení.“ Termín hodný odsouzení? Ne spíše čin?

„Augustin zmiňuje, že sebevrahy lepší život nečeká. Ale neuvádí konkrétní podobu, co se jim stane.“ Podobu?

„Také v evangeliu postrádám záležitosti o postavě Máří Magdaleny.“

„Cílem práce bude za prvé vysledování strategií náboženské netolerance lamy buddhismu diamantové cesty Ole Nydahla v jeho autobiografiích [...].“ Netolerance není jednání, takže spojení se slovem „strategie“ působí podivně.

„[U]čení [této skupiny] je nápadně podobné Alkibiadově christologii.“ (Neshoda v míře obecnosti; spíše christologie této skupiny se podobá christologii Alkibiadově.)

Slova nejsou na svém místě, je použita chybná syntaktická či logická vazba, valence je chybná či neúplná

„Ve slově sebevražda vyjadřuje příslovce ‚sebe‘ v návaznosti na slovo vražda/vrah, že původcem děje je i jeho cílem.“ V návaznosti na slovo vražda? Zdánlivě pěkně znějící, ve skutečnosti však nesmyslná formulace.

„Projekt chce v experimentálním paradigmatu implicitně asociačního testu / IAT [...] prozkoumat rozdíly mezi asociacemi vázanými na kategorii ‚duše‘ a ‚těla‘, tedy dvě kategorie, které stávají v současném kulturním euroamerickém kontextu blízko sebe a tvoří jednu možnou osu náboženských reprezentací.“ Reprezentací čeho?

Nesouvislé vrstvení myšlenek, vět a argumentů bez vhodných syntaktických propojení

Dvojí odporovací poměr

Častá chyba. Nepoužívejte dvojí odporovací poměr, nýbrž uveďte argumenty pro, argumenty proti a pak proveďte syntézu (vhodná argumentační struktura je teze – antiteze – syntéza).

„Nicméně nesmíme si myslet, že by vyšší vrstvy nectili svaté, pro nižší vrstvy však byl důležitější.“

Zapojování irelevantních informací a témat

Různé typy

Zahrnování informací, které nemají vztah k výzkumným otázkám nebo je tento vztah jen velmi vzdálený a nejasný. Autor se tak obvykle buď snaží nahnat znaky, nebo (což je častější) chce čtenáři honem sdělit vše, co se dočetl, bez ohledu na to, zda to má nějaký vztah k jeho tématu.

Zapojování informací z odlišných diskurzů, které nemají pro zvolený diskurz žádnou informační hodnotu

„Jsou i různé spekulace, že byla Ježíšovou milenkou a dokonce, že spolu měli dítě, které je legendárním Svatým grálem. Tyhle legendy ovšem nejsou nijak potvrzeny.“ Pokud nejsou potvrzeny, proč o nich v odborném textu o Lukášově evangeliu (nikoli o esoterické recepci evangelijních vyprávění) vůbec psát?

Zbytečné opakování stejné informace

Je zbytečné a neobratné opakovat informaci, která v textu již o pár odstavců výše v téže nebo mírně obměněné podobě byla.

„Tertullianus zastával v názorech opačné mínění než Klement. [...] Názorově se rozcházel se svým současníkem Klementem Alexandrijským.“

„Předpokládám, že tyto strategie budou hrát nedílnou součást utváření jeho narativní identity. Domnívám se, že budou tvořit důležitou část toho, jak Nydahl definuje sám sebe [...]“.

Mlácení prázdné slámy

Neurčité, nic neříkající fráze, které jsou buď samozřejmé, nebo nejdou k jádru problému, nebo jsou konečně natolik dalekosáhlé a obecné, že jsou v podstatě empiricky nedoložitelné. Možná na první čtení vypadají hezky, ale jejich analytický potenciál se blíží nule.

„Výzkum za poslední tři dekády ukázal, jak moc nemoc ovlivňuje sociální a politické změny, ekonomickou situaci, jaký má dopad na intelektuální a kulturní prostředí. Západní civilizace byla nemocemi ovládána v nejrůznějších časech i místech, často s velmi hrozivými dopady.“

„I neplodná manželství, pokud byla založena na lásce mezi partnery, dokázala překonat obtíže své doby.“

„V Betleheme sa narodil Márii a jej mužovi Jozefovi syn Ježiš, ktorého vložili do jaslí zabaleného do plienok. Tu vzniká kontrast jednoduchosti s veľkosťou tohto ešte malého dieťaťa.“

„Vybízeli k mučednictví, což se v té době a době předtím nedělo.“

„O Ježíšově učení v útlém věku a jeho původu se zmiňuje pouze text Lukášova evangelia. Z toho vyplývá, že Lukáš se opravdu podrobně zaměřuje na postavu Ježíše.“

„Ježíš napříč evangeliem vystupuje jako zastánce ubohých a trpících, nejspíš to také byl Lukášův záměr ukázat takto postavu Ježíše.“

„Tento úryvek dokazuje, že Marie byla Alžbětina příbuzná.“

Učebnice

Opakování obecně známých, povšechných informací. Tento přístup je obvykle založen na mylném dojmu, že vzorem odborné práce je učebnice. Tato chyba se často objevuje u studentů, kteří mají málo zkušenosti specializovanou odbornou literaturu (odborné studie).

Řešení: pozorně si projděte několik specializovaných, skutečně odborných článků (například v časopise Religio: Revue pro religionistiku). Analyzujte, jak jejich autoři postupují.

Traktát

Text plný subjektivních názorů a autoritativních tvrzení, která nejsou podložena argumenty. Říkáte čtenáři, jak co je nebo „jak je potřeba to vidět“, aniž byste zdůvodňovali proč a svá tvrzení dokládali.

Přehnaná snaha o vědecký sloh na nesprávném místě

Přemíra frází, které nezkušený autor pokládá za typické pro vědecký sloh. Občas svou překombinovaností ve skutečnosti zatemňují, co chce autor říci, nebo vedou přímo k logicky nevyhovujícím formulacím.

„Výběr metodiky výzkumu byl přizpůsoben Leachově metodice, neboť projekt vychází převážně z Leachových závěrů a tvrzení.“

„Pro ty je přijatelnou možností, jak dát vzniknout úplné rodině, forma adopce dítěte.“

„Umím si představit, že pouhé sdělení touto formou by v široké veřejnosti mělo minimální – nebo při extrémně odlišném názoru snad žádný – přesvědčivý vliv na souhlasné stanovisko.“

„V druhé části se pak zaměřím na konkrétní nemoci, jejichž vznik a rozšíření byl tomuto konceptu nemoci připisován.“

„Obecné otázky o religiozitě, před kterými stojí psychologie náboženství, respektive kognitivní religionistika, se odehrávají na rovině mapování fenomenálně dostupných momentů náboženskosti [...].“

„Skupina asociací reprezentujících negativní reprezentace [...].“

„Samotná data budu z textu získávat skrze perspektivu relevance ke zvoleným výzkumným otázkám.“

Rétorický či přehnaně literární sloh

V některých oborech se sice v určité míře užívá, ale většinou se můžete spolehnout na staré dobré přísloví, že méně bývá více.

„Sexualita. Fenomén, který je s každým lidským jedincem, a proto i celou společností spjat tím nejtěsnějším poutem. Fenomén, který prostupuje osobnost člověka, je jeho součástí a projevem.“

Vědecký plurál

Vědecký plurál („na následujících řádcích se pokusíme nahlédnout...“ apod.) se (samozřejmě kromě případu, kdy je autorů skutečně více) spíše nepoužívá. Volí se buď první osoba jednotného čísla (já), nebo formulace neosobní („zdá se, že...“, „uvedené příklady ukazují...“, „je tedy zřejmé, že...“, „můžeme uzavřít, že...“ apod.; že jde o tvrzení autora práce, je jasné z toho, že není připojen odkaz na literaturu). Ať už zvolíte kterýkoli z těchto dvou způsobů, dbejte na to, aby váš text byl v tomto ohledu jednotný.

„Abychom dokončili úvodní teoretickou část, nastíníme si další problém, který vyvstává při zkoumání ‚lidu‘“: působí nabubřele a neobratně.

Chybějící odkazy na zdroje (špatná procitovanost)

Viz pod kapitolou „Koncipování výzkumu“.

Nadměrné odkazování na kompozici či strukturu argumentace

Nadměrné odkazování na kompozici či strukturu argumentace je neobratné a obvykle značí, že není zcela jasná ani samotnému autorovi.

Řešení: vyjasnit kompozici či argumentaci, takovéto odkazy pak nebudou potřeba.

„Ale všechno po pořádku, k tomuto tématu se ještě dostanu níže.“

„Těmto věcem se věnuji v kapitole druhé, a abych se dostala k jádru věci, tak přímo o antikoncepci se píše v odstavci 14 s názvem Nedovolené způsoby regulace plodnosti.“

„Ale to už trošku odbíhám od zadání mé práce, které jsem si stanovila.“

„Dostala jsem se k závěru svého příspěvku a považuji za důležité shrnout jeho základní myšlenky.“

Nadměrné poučování čtenáře

Zbytečné využívání „poučujícího“ slohu, vedení čtenáře „za ručičku“. Na správném místě může jít o dobrý nástroj či slohové ozvláštnění, ale někde je vysloveně nevhodné. Obvykle je typem nadměrného odkazování na kompozici.

„Celý tento problém je dost složitý. Aby jej čtenář dokázal lépe pochopit, vrátíme se teď o krok zpět a podíváme se na...“

„Ovšem jaké to bude s aktivitami na církvi ‚nezávislými‘, to se dozvíme v další kapitole.“

Bezradnost při vyvozování závěrů

Bezradnost při vyvozování závěrů často pramení z toho, že jste si nestanovili přesné cíle nebo jste je v práci nesledovali dostatečně důsledně a jasně.

„Tudíž celkový obraz postojů římskokatolické církve k antikoncepci bude asi poněkud rozporuplný, což je v podstatě zajímavějším závěrem, než kdybych došla k společné jednotě.“

Nové informace v závěru

V závěru by se v podstatě neměly objevovat nové informace. Závěr má spíše shrnovat výsledky práce, eventuálně je nově formulovat, ne však předkládat nové informace a nová témata. Z nových témat může maximálně naznačovat další navrhované směry výzkumu.

Schovávaná

Další rozšířenou chybou je svou myšlenku (to, co chcete tvrdit) čtenáři nesdělovat, nýbrž ji před ním sofistikovaně skrývat.

„Podobné smýšlení můžeme nalézt i v dalších kulturách – Babylónii, Egyptě nebo Mezopotámii. Křesťanský pohled na nemoc pak byl nejvíce ovlivněn židovským prostředím.“ Tvrdí autor, že vedle židovství ovlivnilo křesťanský pohled na nemoc i babylonské, egyptské či mezopotamské prostředí? Ve formulaci je to implicitně obsaženo. Pokud to ale chce autor tvrdit, měl by to uvést výslovně. Pokud to tvrdit nechce, neměl by to tvrdit ani implicitně (v náznaku). Čtenář vědecké práce má mít možnost kriticky posoudit autorovo tvrzení, tvrzení tedy musí být co nejjasnější.

„Z této práce bychom měli mimo jiné pochopit, jaké myšlenky přinesl do našich zemí.“ Mimo jiné? Je třeba jasně deklarovat všechny hlavní cíle práce, toto zní jako položka menu v nekvalitní restauraci typu „Katovo tajemství“.

Chyby v názvech prací a kapitol

Nevýstižné názvy

Názvy, ze kterých není jasné, co si pod nimi představit.

Dlouhé, popisné názvy

Dlouhé, deskriptivní názvy sluší popisku obrázku v knize Julese Vernea či satiře, ne však vědecké práci. Ve vědecké práci (zejména pokud ji název nemusí prezentovat a „prodávat“ na pultech knihkupectví) obvykle upřednostníme jasné, analytické názvy.

Příklady dobré praxe

Přehlednost kompozice a argumentačního postupu

• Místa, která zpřehledňují kompozici (velmi často tvoří přechodové můstky na konci jednotlivých oddílů či kapitol), by se daly označit za turistický rozcestník. Každý ví, jakou radost člověk má, když se mu turistický rozcestník naskytne. Jeho rolí je ujištění o poloze a dalším směřování. Říká poutníkovi, v tomto případě čtenáři vašeho textu: Jsme tu správně, jmenuje se to tady tak a tak, přišli jsme sem odtud, tam, kam směřujeme, se dostaneme tudy a je to ještě tak a tak daleko. Turistické rozcestníky čtenářům dělají radost a napomáhají tomu, aby se neztratili – používejte je!
• Jinými slovy, pište jako správný vedoucí zájezdu. To znamená, při každé příležitosti, zejména na tematických zlomech (konce nebo začátky kapitol, ale i změny směru výkladu v rámci kapitol), čtenářům sdělte, co už projeli a viděli, kam mají zaměřit pozornost nyní, kam se jede, kdy se tam přijede, co je tam k vidění a proč je to zajímavé.
• Čtenáře co nejpřehledněji proveďte kompozicí práce a argumentačním postupem. V každé chvíli by měl mít možnost rekonstruovat, v jaké fázi argumentace se nachází a k čemu daná část v argumentaci slouží.
• Příklad dobré praxe: „V této podkapitole popíši a zdůvodním proces srovnání a následné analýzy jednotlivých liturgických textů. Tento postup jsem rozdělil do čtyř částí. V každé z nich se věnuji jednomu z liturgických textů. U každého liturgického textu jsem se snažil v úvodu postihnout nezbytné historické a názorové pozadí, které vedlo k jeho vzniku a současně utvářelo jeho podobu. V následném srovnávání jsem se snažil rozkrýt charakteristické prvky tohoto liturgického textu. Tyto charakteristické prvky jsem pak analyzoval ve vztahu k formulovaným výzkumným otázkám. [...]“ (Marša, Vít, Role liturgie a liturgických textů v procesu budování identity a vzájemné diference reformních českých křesťanů v letech 1916-1924, Brno: Masarykova univerzita 2012, 9.)

Koncipování výzkumu, volba výzkumného designu, návrh výzkumného projektu

Koncipování výzkumu a volba výzkumného designu – úvod

• Některé rady platí obecně, jiné jsou specifické pro obor religionistiky (zejména některé výzkumné designy).
• Nezačínejte psát již během studia zdrojů. Nejdřív se provádí výzkum, potom se vyhodnocují výsledky, až pak se výsledky prezentují ve formě výzkumné zprávy (diplomové práce, studie apod.).
• Všímejte si v odborných článcích a monografiích výzkumného designu a strategií jiných autorů. V podstatě mnohdy uděláte nejlépe, když prostě „okopírujete“ výzkumný design, který se vám líbí, má podobné cíle jako vy a pracuje s podobným typem dat. Některé typy designů najdete níže.

Vybrané typy výzkumů a výzkumných prací

• Co následuje, je text určený zejména začínajícím badatelům promýšlející téma své závěrečné práce.
• Nejlepší způsob, jak koncipovat výzkum, když s daným typem výzkumu (či s výzkumem vůbec) teprve začínáte, je „zkopírovat“ výzkumný design pokročilejších badatelů, kteří pracovali s podobným typem dat a měli do určité míry analogické cíle.
• Typologie uvedená níže pochopitelně neusiluje o úplnost. Jde jen o vybrané typy výzkumů, zejména se zaměřením na historickou religionistiku a historickou antropologii. Postupně budou přibývat další typy.
• Uvedené příklady daných typů výzkumu doporučuji k podrobnému prostudování a rekonstrukci jejich přesného postupu. Nejlepší, co se dá udělat, je analyzovat postup zkušenějších autorů, kteří postupovali podobně, a inspirovat se jím.
• Nakonec připomenu: pochopitelně nemá cenu dělat něco, co už někdo dobře udělal před vámi.

Stav bádání o nějakém tématu

• Velmi užitečný typ odborného textu. Spíše jej ale nedoporučuji jako závěrečnou práci. Dávám přednost vyzkoušení vlastního výzkumu, tj. vlastní zkušenost práce s primárním materiálem (prameny / datovými zdroji).
• Nevyhovující a velmi nedoporučenou variantou příspěvku o stavu bádání je povšechná kompilace, jež nepředkládá analytické zpracování stavu bádání, východisek jednotlivých badatelů a dalších perspektiv, nýbrž si stav bádání spíše selektivně, nahodile a bez širšího přehledu o proměnách bádání (a jejich okolnostech) ujasňuje.
• Potřebné znalosti a dovednosti:
• Jazyky, v nichž je relevantní literatura sepsána.
• Systematický přístup.
• Znalosti dějin oborů zabývajících se daným tématem či problémem, znalosti proměn perspektiv a okolností těchto proměn.
• Potřebné zdroje:
• Reprezentativní výběr z literatury o daném tématu.
• Příklady:

Zbíral, David, „Současné bádání o středověké inkvizici: Stav, směřování, perspektivy“, Český časopis historický 110/1, 2012, 1-19.

Konfrontace a propojení dvou či více teorií

• Potenciálně užitečný typ odborného textu. Je zde nicméně velké nebezpečí odtrženosti od dat. Tento typ spíše nedoporučuji jako design závěrečné práce. Dávám přednost vyzkoušení vlastního výzkumu, tj. konfrontaci s primárním materiálem (prameny / datovými zdroji).

„Pojetí něčeho u někoho“: Vybrané téma v nějakém prameni či menším souboru pramenů

• Za jakých okolností má cenu se do takového výzkumu pustit:
• Téma se v daném prameni či souboru vyskytuje dostatečně prokresleně, aby bylo co analyzovat a aby byl důvod to analyzovat (tj. čtenář se nemůže týchž výsledků dobrat jen samotným přečtením díla).
• Téma není banální, nýbrž teoreticky zajímavé.
• Potřebné znalosti a dovednosti:
• Jazyk pramene (pramenů). U takto přesné sondy do konkrétního pramene či souboru pramenů je nutné pracovat s pramenem v originále. Bez toho není možná kvalifikovaná filologicko-historická práce, pramen nelze do hloubky pochopit a argumentace zůstane nekonkrétní a nepřesědčivá.
• Potřebné zdroje:
• Daný pramen či soubor pramenů.
• Dostupné komentáře.
• Teoretická literatura k danému tématu a/nebo prameny pro srovnání.
• Úskalí:
• Potenciálně sporný teoretický přínos výzkumu. Je třeba si ujasnit, k čemu přesně je poznat dílčí téma u jednoho člověka z miliardy.
• Typická kompozice:
• Vybrané příklady:

Vitásková, Magdaléna, „Avicennovo učení o lásce“, Religio: Revue pro religionistiku 20/1, 2012, 107-122.

Velkorozsahové kódování textů

• Za jakých okolností má cenu se do takového výzkumu pustit:
• Potřebné znalosti a dovednosti:
• Práce s Atlas.ti nebo jiným počítačovým programem.
• Ochota učit se pokročilé práci s počítačovými programy.
• Ochota zvládnout základy statistiky.
• Předpoklady k týmové práci, například důslednost a trpělivost.
• Potřebné zdroje:
• Úskalí:
• Pracnost. Většinou jde o týmový projekt.
• Nevýhody týmových projektů. Téma závěrečné práce může být týmové (s dílčími úkoly pro jednotlivé zpracovatele), je ale třeba důsledné koordinace, koordinátora (kterým by měl být školitel osobně se na výzkumu účastnící) a zodpovědnosti všech členů týmu (přerušení studia zde zasáhne práci ostatních členů týmu).
• Cena programu Atlas.ti.
• Typická kompozice:
• Vybrané příklady:

László, János, The Science of Stories: An Introduction to Narrative Psychology, London – New York: Routledge 2008. [Teoretická východiska, vysvětlení metodologie (asi samo o sobě nepostačí jako praktický návod, nicméně velmi užitečné), příklad velkorozsahového kódování – téma maďarského nacionalismu.]

Slingerland, Edward – Chudek, Maciej, „The Prevalence of Mind-Body Dualism in Early China“, Cognitive Science 35/5, 2011, 997-1007. [Studie argumentuje, že starověká Čína, která se často vyjímá z dualismu duše-tělo a pokládá se za holistickou, neposkytuje tyto doklady. Založeno na velkorozsahovém kódování. E-zdroje MU, p.]

Interpretační zpracování souboru archeologických zpráv

• Za jakých okolností má cenu se do takového výzkumu pustit:
• Stávající interpretace daných archeologických zpráv jsou religionisticky nevyhovující – buď nedostatečné z hlediska teorie, nebo nedostatečně využité.
• Potřebné znalosti a dovednosti:
• Kvalitní bibliografická rešerše v lokálních a někdy hůře dostupných časopisech.
• Potřebné zdroje:
• Archeologické zprávy obsahující údaje, které potřebujeme.
• Kvalitní teoretická literatura přímo k tématu, které chcete řešit – potřebná k překlenutí „němosti“ archeologického materiálu.
• Úskalí:
• Nejistota. Než zprávy projdete, nemůžete obvykle ani tušit, zda vám poskytnou potřebné odpovědi.
• Vzhledem k „němosti“ archeologického materiálu je nutná větší interpretační odvaha (provázená ovšem i střídmostí, skromností a skutečnými znalostmi sekundární literatury). A schopnost tuto odvahu teoreticky ukotvit.
• Typická kompozice:
• Mapa lokalit: vhodná příloha. Např. mapa vytvořená na Google Maps (zvládne i laik).
• Vybrané příklady:

Katalog vizuálního materiálu

• Za jakých okolností má cenu se do takového výzkumu pustit:
• Jde o předběžný výzkum, musí být proto jasné a čtenáři musí být sděleno, k jakému dalšímu výzkumu může být takový katalog využit.
• Potřebné znalosti a dovednosti:
• Pokročilé ovládání některého databázového programu.
• Systematičnost.
• Trpělivost s mechanickou prací.
• Interpretace vizuálního materiálu.
• Potřebné zdroje:
• Kompaktní pramenná základna (časově, geograficky, tematicky), a to v rámci zdůvodnitelného omezení relativně úplná.
• Úskalí:
• Nebezpečí nedostatečného „analytického nadvýkonu“. Spíš jde o předvýzkum (přípravný výzkum), který má utřídit materiál, s nímž se bude posléze dál pracovat.
• Typická kompozice:
• Úvod:
• Osvětlení a zdůvodnění tématu.
• Vybrané příklady:

Šuba, Josef, Komentovaná databáze fotografií božítělových procesí na jihovýchodní Moravě ve 20. století, bakalářská diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita 2012. [IS MU.]

Překlad (případně i edice) pramenného textu s komentářem

• Za jakých okolností má cenu se do takového výzkumu pustit:
• Překlad do daného jazyka (eventuálně kritická edice) dosud neexistuje nebo je nekvalitní (ke zdůvodnění je nutno identifikovat konkrétní nedostatky).
• Komentář chybí (v jakémkoli jazyce) či výrazně neúplný.
• Potřebné znalosti a dovednosti:
• Výborná znalost pramenného jazyka.
• Výborně zvládnutý cílový jazyk v jeho slohové bohatosti (překládat je jiné než psát vlastní text).
• Obeznámenost s teorií překladu, resp. zkušenosti s překládáním.
• Kvalifikovaná práce se slovníky.
• V případě edice znalost paleografie a edičních zásad.
• Potřebné zdroje:
• Nejlepší dostupná edice (u edice reprodukce rukopisů nebo přístup k originálům).
• Takřka veškeré dosavadní bádání o daném prameni.
• Kvalitní slovník(y).
• Úskalí:
• Nejde o výzkum vedený jednou výzkumnou otázkou, která by vás provedla celým procesem.
• U delších textů velká časová náročnost (spíše téma disertace než bakalářské práce).
• Typická kompozice:
• Úvod: informace o textu a jeho historii, rukopisech, edicích a překladech; zdůvodnění edice.
• Ediční/překladatelská poznámka: zásady edice/překladu.
• Překlad (případně i edice).
• Komentář. Může být též předřazen překladu. Může být členěn tematicky nebo postupovat podle sledu textu. Může být též „rozptýlen“ do rozsáhlého poznámek k překladu, obecně to ale spíše nedoporučuji.
• Vybrané příklady:

Bozóky, Edina (ed. et trans.), Le livre secret des Cathares: Interrogatio Iohannis, apocryphe d’origine bogomile, Paris: Beauchesne ³2009.

Pokorný, Petr (trans.), „Tomášovo evangelium“, in: Wolf B. Oerter – Petr Pokorný (eds.), Rukopisy z Nag Hammádí I: Kodex II/2-7, Praha: Vyšehrad 2008, 65-182.

Radding, Charles M. – Newton, Francis, Theology, Rhetoric, and Politics in the Eucharistic Controversy, 1078-1079: Alberic of Monte Cassino against Berengar of Tours, New York: Columbia University Press 2003.

Recinová, Monika (ed. et trans.), Melitón ze Sard, O Pasše (Peri Pascha), Červený Kostelec: Pavel Mervart 2010.

Návrh výzkumného projektu – úvod a obecné rady

• Návrh výzkumného projektu je v akademickém světě velmi důležitým druhem textu (žánrem). Slouží například jako podklad výběrových řízení o poskytnutí instituční podpory či přijímacích řízení do doktorského studia. V neposlední řadě si v něm ale sami autoři tříbí myšlenky a koncipují svůj výzkum.
• Níže uvedené rady se týkají zejména formuláře návrhu výzkumného projektu užívaného na Ústavu religionistiky FF MU, ale většina z nich má i širší použití.
• Hodně se naučíte z návrhů výzkumných projektů okomentovaných jednotlivými vyučujícími, vyžádejte si je k nahlédnutí.

Obsah návrhu výzkumného projektu – různé

• Musí panovat shoda mezi výzkumnými otázkami, teoretickými východisky, základnou dat / pramenných údajů, metodou získávání údajů a metodou jejich analýzy.
• Umožňuje základna dat / pramenných údajů odpovědi na dané výzkumné otázky? Je mnoho zajímavých otázek, ale ne všechny lze zodpovědět na základě zvolených pramenů.
• Nejsou teoretická východiska jen „pro parádu“? Jsou skutečně využita k řešení výzkumného problému?
• Je zvolená metoda analýzy nejvhodnější k zodpovězení výzkumných otázek na daném materiálu?
• Je třeba deklarovat zdroj(e) dat / pramenných údajů v bibliografii k projektu a ve způsobu řešení. Bez toho návrh postrádá jednu z nejdůležitějších součástí.
• V některých případech může být užitečné, pokud je zdroj dat / pramenných údajů (či aspoň jejich typ) patrný již z názvu.
• Pozor na rozostření cílů. Je velmi častou (a velmi závažnou) chybou, že jiné cíle deklaruje anotace, jiné část „Teoretická východiska a cíle“ či další části textu.
• Pozor také na nesouvislost zaměření výzkumu tak, jak je formulují jednotlivé části.
• Všechny části musí tvořit smysluplné celky, které jsou nějak uvedeny, rozvíjeny a uzavřeny. Nesmí jít o nesouvisející věty nebo soupis bodů či nápadů.
• Nemažte z formuláře instrukce.
• Většinou je dobré se blížit horní znakové hranici, rozhodně pak překročit případnou minimální hranici. Když využijete celý prostor, který máte k dispozici, k co nejurčitějšímu zformulování, co chcete dělat, účinněji se vyhnete nebezpečí nekonkrétnosti návrhu.

Časté chyby návrhů výzkumných projektů – různé

Nedostatečná procitovanost

Častou chybou návrhů výzkumných projektů i akademických textůje nedostatečná procitovanost, tedy nedostatečné nebo zcela chybějící odkazy na literaturu. Nedostatečné procitovanost takřka vždy značí nedostatečnou podloženost textu – nedostatečný postup v četbě, nedostatečnou znalost stavu bádání a nedostatečné ujištění, že navrhovatel stav bádání vůbec zná, ani nemluvě o nebezpečí rozkrádání cizích myšlenek bez citování.

Návrh výzkumného projektu proto musí být podložen podrobným průběžným poznámkovým aparátem. Prakticky za každým jednotlivým tvrzením musí být odkaz na literaturu. Výjimkou jsou jen slovníkové, všeobecně známé a nespecifické znalosti, o kterých se nepředpokládá, že by je čtenář mohl chtít sledovat a dále prověřovat (životní data sv. Augustina apod.). U těch odkaz být nemusí. Další výjimkou je anotace projektu, kde se obvykle bibliografické odkazy neuvádějí, protože anotace má být schopna fungovat i samostatně, tedy bez zbytku projektu (včetně seznamu citované literatury).

Sloh – různé

• Píšete-li projekt závěrečné práce, který má být v nějaké podobě využit jako zadání, vyhněte se ich-formě („zaměřím se na...“), nýbrž volte neosobní vyjádření („práce se zaměří na...“).
• Nepoužívejte podmiňovací způsob a jiné slohové nástroje vyjádření nejistoty („Hlavním cílem projektu by měl být pokus...“, „Tato práce by mohla směřovat k publiku jak z řad religionistů, tak sociologů“ apod.). Na jakéhokoli posuzovatele to pak působí tak, že nevíte, zda vůbec chcete výzkum provést a zda si věříte, že jste toho schopni.
• Všechny části projektu (kromě literatury, samozřejmě) pište v celých větách.
• Mějte na paměti, že jde o anotaci výzkumného projektu, ne výstupu z něj. Nepoužívejte proto obraty jako „tato studie“, „práce se pokouší“ apod. To platí v celém textu návrhu.

Téma projektu, jeho rozsah a zaměření

• Téma musí být realistické, tj. zpracovatelné v určeném časovém horizontu. Spíše je lepší prozkoumat do hloubky užší téma než navrhnout ambiciózní, široké téma a místo odborné studie sepsat povrchní přehled či učebnici.
• Výzkum typicky nelze provést pouze na základě sekundární literatury. Sekundární literatura sice někdy může sloužit k přebírání dat (z druhé ruky), je-li to třeba z důvodu časového tlaku či dostupnosti, ale z projektu musí vyplývat, která z uvedené literatury to bude a která její data budou reanalyzována. Každopádně by se tyto zdroje měly objevit pod Prameny / datovými zdroji v Bibliografii.

Název

• Pozor na příliš široce formulovaný název. Název by měl vystihovat projekt i v jeho specifičnosti, tedy nenadhodnocovat jeho šíři. Vymezení tématu by mělo být z názvu jasné geograficky, časově i pramenně (samozřejmě při zachování rozumné jednoduchosti a úhlednosti názvu).

Anotace

• Anotace má stručně vystihnout podstatu projektu.
• Anotace musí být soudržným, logicky provázaným celkem. Objevují-li se v ní témata nezapojená do nějakého celku, znamená to obvykle, že autor projektu sám nemá jasno, jak vlastně s tématem souvisejí.
• Kupříkladu v následujícím úryvku je na druhé a třetí větě patrné, že nejsou jasně zapojeny do širšího argumentačního celku. „[...] Tento závěr bude zkoumán na konkrétních projevech perzekuce, tedy rituálech exkluze. Dalším tématem práce pak bude samotná analýza rituálů v souvislosti se stigmatizačními prvky, které se v nich objevují. Cílem práce bude detailní analýza rituálů, jejich komparace a vyvozené závěry v souvislosti s tezemi R. I. Moora a E. Goffmana.“
• Anotace by měla být samostatným textem, takže odkazy na jiné části návrhu projektu v ní nejsou vhodné.

Klíčová slova

• Klíčová slova jsou termíny či kratší sousloví, obvykle substantiva či substantivní sousloví, jež podávají úspornou a precizní informaci o obsahu a základních tématech výzkumného projektu, ale také o perspektivě, z jaké budou tato témata sledována. Například v textu o lidových vánočních zvycích by klíčová slova mohla být „Vánoce, lidové zvyky, věštebné techniky, kapr, betlém, cukroví“. Tato konkrétní klíčová slova samozřejmě ukazují na víceméně deskriptivní text o vánočních zvycích. V případě jiné než čistě deskriptivní perspektivy by klíčová slova musela být pojata jinak, například na vyšší úrovni zobecnění či teoretické reflexe.

Teoretická východiska a cíle

• „Jasný popis toho, čeho chce projekt dosáhnout, ve vztahu k obecnějším teoretickým problémům, k jejichž řešení má prostřednictvím prozkoumání dílčí otázky přispět.“
• Teoretický problém, k jehož řešení chcete přispět, nemusí být žádná globální teorie (teorie jednání, náboženství, sekularizace...). Vědění rozšiřují i velmi lokální teorie.
• Klíčová je zde odpověď na otázku: v čem je můj výzkum zajímavý pro alespoň část těch, které vůbec nezajímá mé konkrétní téma jako takové? Už proto stojí za to přispívat (obvykle velmi dílčím způsobem) k nějakému teoretickému vědění.
• V této části budou obvykle – v míře odpovídající náročnosti a pokročilosti projektu (projekt bakalářské vs. disertační práce) – rozpracovány základní pojmy navrhovaného výzkumu a jejich různé relevantní rozměry. Např. zabývá-li se projekt mezikulturní komunikací, je potřeba v této části vymezit a relevantní literaturou podložit, co projekt rozumí pod pojmem komunikace a jaké má komunikace rozměry: má aktéry (kdo je v tomto projektu aktérem – jednotlivci, skupiny, kdo konkrétně...?), cíle (čeho chtějí aktéři dosáhnout), strategie (jaké vědomé postupy využívají k dosažení cílů), média (prostředky, jakými probíhá – rituály, rozhovory, disputace, dopisy, pojednání), výsledky atd. Samozřejmě že tyto rozměry nebudou podány formou výčtu, nýbrž souvislého vyprávění tvořícího „zápletku“ výzkumu. Tyto ústřední pojmy a jejich rozměry zde návrh projektu také vztáhne k širšímu problému, kterému se věnuje. Jde mu například v rámci tématu mezikulturní komunikace o problém kulturního překladu, problém hybridizace mezi kulturami, roli rituálů nebo symbolů v komunikaci, otázku řešení konfliktů v lidských společenstvích, prozkoumání způsobů posilování skupinové identity...? Literatura o tomto širším problému – obecnější nebo zaměřující se sice na jiný případ (jinou kulturu apod.), ale tentýž problém – bude důležitým vodítkem celého projektu.
• Pozor na to, abyste dostatečně odlišili východiska a cíle. Nelze směřovat k cílům, které jsou ekvivalentní s východisky. Tomu se říká tautologie, a tautologie se vylučuje s empirickým výzkumem.
• Východiska jsou někdy mylně zaměňována za téma (objekt) výzkumu. Příkladem může být úryvek „Základním východiskem pro diplomovou práci budou dva křesťanské rituály sociální exkluze“. Rituál však pochopitelně nemůže být teoretickým východiskem! Východiskem může být například nějaká teorie rituálu.
• Jak při výzkumu, tak již při psaní návrhu projektu, je dobré myslet na koherentnost projektu, tedy na to, jak drží pohromadě. Jsou-li východiska, k nimž se hlásíme, ve výzkumu skutečně využita, tzn. nejde jen o formální, ve skutečnosti analyticky nevyužité záštity, pak se závěry empirického výzkumu, ke kterým dospějeme, vždy nějak týkají i těchto východisek (stanovisek a závěrů badatelů, ze kterých vycházíme), což bychom měli čtenáři sdělit, jelikož to mimo jiné vyjasňuje a posiluje dopad provedeného výzkumu. Typy identifikovaných vztahů mohou být různé: náš výzkum může stanoviska badatelů, z nichž při formulaci či řešení výzkumného problému vycházíme, podporovat, být s nimi ve střetu, dodávat jim další nuance, vést ke zcela jinému modelování vztahů mezi klíčovými pojmy jejich teorie apod.

Posun ve stavu bádání

• Posun bádání musí zdůraznit dílčí nedostatečnost současného bádání a nabídnout způsob zaplnění mezer a zodpovězení zatím nejasných či sporných otázek. Je vlastně v nějaké míře – byť u studentských projektů v míře rozumné – vždy polemický. Uznáváte zde cenu dosavadního výzkumu a říkáte, co v něm je nejpodstatnější, ale zároveň poukazujete na zásadní nedostatky dosavadního bádání.
• Účely formulování posunu ve stavu bádání jsou:
• Formulovat specifický přínos takto pojatého projektu, a prokázat tak čtenářům projektu, ale v neposlední řadě i sobě, že výzkum vůbec stojí za to provést.
• Situovat se do nějaké intelektuální tradice – do oboru, směru, školy, do tradice psaní o nějakém tématu nebo tématech analogických či příbuzných.
• Reformulovat cíl práce s ohledem na to, co už se v daném směru podniklo. Tj. v určité kontinuitě, příležitostně naopak přetržce.
• Stav bádání se často nesprávně zaměňuje za anotovaný soupis literatury. Z podání posunu ve stavu bádání pak není jasné, k čemu a jak konkrétně budou koncepce v daných zdrojích použity.
• Další častou chybou je uvést, na jaké badatele navazujete, ale neuvést, v čem konkrétně je rozvinete. Rozhodně nepostačí obecná deklarace, že chcete stav bádání rozšířit, je nutno velmi konkrétně uvést jak.
• V této části nezřídka chybí, v čem projekt rozšíří naše poznání v oblasti teorie. Vždy si položte otázku: V čem bude tento výzkum zajímavý pro lidi, kteří se nezabývají přímo tímto specifickým tématem? Odpovídejte sice skromně (tj. nepřehánějte jeho reálný dopad, zejména začínající badatelé k tomu mívají sklon, protože jsou se stavem bádání méně obeznámeni), mějte však v projektu i během vlastního výzkumu tuto otázku, resp. její různé úrovně, neustále na zřeteli.
• Nikdy téma nezdůvodňujte tím, že se mu zatím nikdo (dostatečně) nevěnoval. Velikosti bot Švejkovy babičky se také zatím nikdo vědecky nevěnoval, ale stěží to budeme chápat jako důvod, proč se tímto tématem vědecky zabývat. Zdůvodnění hledejte zcela jinde, a to především v obecnějším přesahu projektu: v tom, kde (skromně) přispěje k řešení nějaké obecnější nebo aktuální otázky.
• Nezdůvodňujte téma ani tím, že se mu nikdo nevěnoval z perspektivy vaší disciplíny, např. religionistiky, nemáte-li velmi ujasněno, co přesně to znamená a v čem přesně spočívá specifický přínos této disciplíny k poznání daného tématu.
• Základem formulování posunu ve stavu bádání je se se stavem bádání obeznámit – bez toho prostě posun ve stavu bádání nemůžete vyhodnotit!!! Nevyhnutelným minimem je bibliografická rešerše a pročtení résumé všech dostupných zásadních příspěvků, a lepší je samozřejmě při formulování posunu ve stavu bádání znát nejzásadnější příspěvky celé, ne jen z résumé či cizích výpisků. U témat, která se již v minulosti stala předmětem rozsáhlejšího bádání, platí, že vlastní, původní pohled na stav diskuse se stěží získá během několika dní. Často se získává až během řešení projektu. Po čem je ovšem třeba se pídit, jsou přehledové články o stavu bádání (často tak nejsou nadepsány, může tedy být heuristicky náročné jej objevit – proto je dobré se již dříve věnovat průběžné a systematické bibliografické a excerpční práci i u témat, kterým se chcete věnovat až v budoucnu). Z takových přehledových článků se pak dá velmi dobře vyjít: lze jej použít jako velmi užitečný přímý zdroj pro sepsání oddílu o posunu ve stavu bádání a v neposlední řadě také chrání před zbytečnými tématy spočívajícími v „objevování Ameriky“ nebo polemizování se „strašákem“ (tzn. tezí, která slouží k umělému posílení dojmu, že jde o významný problém hodný řešení a diskuse, ve skutečnosti ji však v této podobě nikdo nezastává, a nemá tudíž žádný smysl s ní polemizovat, autor by tak polemizoval sám se sebou).
• Není od věci stav bádání konzultovat se zkušenějšími badateli v dané oblasti.
• Může být užitečné uvést, co má práce jako vzdálený horizont, ale přímo to řešit nebude. Příklad: „Opírám se kromě zmiňované práce D’Avraye (2010) i o konkrétnější publikace zabývající se rolí psaných dokumentů při systematizaci protikacířských agend (Given, 2006), obecněji pak strategiemi vyprávění v úředním dokumentu, což rozhodně není neosvětlená oblast (viz Davis, 1987). Podrobnější rozpracování těchto teoretických východisek v návaznosti na rozsáhlé teorie literalizace kultury je ale přijatelnou výzvou jen tehdy, vztáhneme-li úkol k velmi vzdálenému časovému horizontu.“

Způsob řešení

Různé

• Pozor na nezvládnutelně širokou výzkumnou otázku. Raději než se marně snažit postihnout širokou oblast, a tedy nutně zůstat zcela na povrchu, se omezte na jeden dílčí aspekt, který zato prostudujete kvalitně a do hloubky.
• Jsou-li etické a právní problémy viditelně irelevantní, nemusíte to explicitně deklarovat. Můžete prostě tento aspekt způsobu řešení vynechat.
• Vyvarujte se neurčitých formulací jako „prameny budou interpretovány s ohledem na jejich kulturní a geografický kontext“. Je třeba v návrhu jasně říci, jaké prameny, proč právě ty byly k analýze vybrány, co přesně znamená, že budou interpretovány (jak se při interpretování bude postupovat a proč), jaká konkrétní data budou reprezentovat kontext, na základě čeho se předpokládá, že kontext reprezentují, a jakým způsobem budou prameny reprezentující kontext k sobě vzájemně vztahovány. (Založeno na textu M. Fujdy.)

Výzkumné otázky

• Cíle, výzkumné otázky, možnosti zvolené pramenné základny a zvolená metodologie musí být v souladu, tvořit jeden provázaný celek.
• Výzkumné otázky formulujte skutečně jako otázky. Otázky budí zvědavost, vyžadují si odpověď.
• Výzkumné otázky formulujte s velkou přesností a disciplinovaností.
• Ve výzkumných otázkách by neměly chybět klíčové pojmy výzkumu, tzn. pojmy, které budou mít ve výzkumném designu ústřední postavení. Upozorňuji, že tyto klíčové pojmy se budou namnoze krýt s klíčovými slovy projektu, některé se patrně také objeví v názvu práce.
• Bez intelektuálního kontextu zdůvodňujícího, proč stojí za to se jí zabývat, není otázka skutečnou výzkumnou otázkou.
• Vyhněte se přílišnému množství otázek. Hlavní otázka by měla být běžně jedna. Může být ale (vlastně by měla být) konkretizována dalšími podotázkami, které ji rozvíjejí a konkretizovají, tzn. pojmenovávají její aspekty a zároveň umožňují konkrétnější odpovědi na základě dostupných dat. Musí být jasné, že a jak podotázky s hlavní otázkou souvisejí. Jednotlivé otázky musí tvořit provázaný hierarchický nebo postupně se rozvíjející celek.
• Výzkumné otázky neuvádějte jen jako „výkřiky“, nýbrž je zapojte do textu, který je jednak zdůvodní novým diskrétním odkazem na nejzásadnější dříve uvedená teoretická východiska, jednak umožní plynulé čtení projektu jako zápletky výzkumu.
• Nezačínejte oddíl seznamem výzkumných otázek. Nejprve je zapojte do textu, který v jedné až třech větách připomene téma a teoretická východiska a cíle a s ohledem na ně se pak teprve zeptáte na to, na co se chcete zeptat.
• Časté chyby:
• Opomíjení jednotky analýzy: „Jaká je pozorovatelná změna v průběhu pouti do Santiaga de Compostella?“ není dobrá otázka, jelikož opomíjí jednotku analýzy. Je třeba otázku upřesnit, o změnu čeho by mělo jít. Korektní otázka by mohla například znít: „Jaké změny v pojímání úlohy hledačské literatury o pouti do Santiaga de Compostella ve vlastní motivaci k této pouti lze u poutníků do Santiaga de Compostella v průběhu pouti sledovat?“ Případně lze být ještě určitější ohledně pramenů / datových zdrojů: „... lze sledovat na základě narativních rozhovorů s poutníky do Santiaga de Compostella?“

Způsob získávání dat a jeho relevance k výzkumným otázkám

• V žádném případě nemá jít o výčet pramenů. Prameny nejsou data (nebo pramenné údaje). Zde by mělo být popsáno, čeho si budete v pramenech všímat a jakým způsobem z nich budete konkrétní data získávat. (AC)
• Relevance k výzkumným otázkám je často opomíjena – nedodržení zadání.

Postup řešení

• Harmonogram by měl být velmi konkrétní – ne ani tak v datech, jako spíš v krocích. Jinými slovy, nemá doložit, že víte, na čem budete při řešení projektu pracovat 9. listopadu ve 14:30, ani v žádném případě nejde o samoúčelnou úředničinu nebo samoúčelný příslib nějakých uzávěrek. Jde o předvedení, že víte, jaké jednotlivé kroky bude výzkumný proces obnášet a jak na sebe navazují (který probíhá zároveň s jiným, který naopak musí předcházet jinému apod.). Bude zde posuzována kvalita přehledu o postupu, jaký vyžaduje projekt daného typu.

Očekávaný přínos a využitelnost výsledků projektu

• Častou chybou je uvést zde jen jakousi „první úroveň využitelnosti“, tj. že bude možno výsledky využít v dalším bádání o této specifické tematice. To všichni vědí – a pochopitelně to nestačí. Musí být jasné: (1) proč konkrétně budou výsledky pro bádání o této tematice opravdu zajímavé a (2) k čemu budou někomu, koho tato specifická tematika nezajímá.
• Zde využijete mj. formulaci teoretických cílů, protože právě ty jsou jedním z hlavních zdrojů zajímavosti projektu pro ty, kdo se nezajímají přímo o zkoumanou problematiku.
• V této části pomáhá nepřemýšlet o celých disciplínách (religionistika, historická antropologie, sociologie náboženství apod.), nýbrž o konkrétních badatelských školách, a dokonce jednotlivých badatelích. Jak s nimi tento výzkum vede rozhovor? K čemu jim bude? Proč by se o něj měli zajímat? Na tyto otázky zde poskytněte přesvědčivou odpověď. (Samozřejmě nejde o to, zda tito badatelé ještě žijí – může jít i o rozhovor virtuální.)
• V tomto oddíle se nesmí žádná oblast využití objevit zčistajasna. Nemůžete například v historickém projektu najednou tvrdit, že výsledky projektu budou moci být využity v psychoterapii, pokud k této aplikaci nesměřuje žádná výzkumná otázka, žádné klíčové slovo, žádná literatura uvedená v posunu ve stavu bádání a v bibliografii ani nejsou k této aplikaci vybudována žádná teoretická východiska. I zde zkrátka platí, že jednotlivé oddíly musejí být v dokonalém souladu.
• Pokud zde stručně nastíníte možné navazující výzkumy, což je dobrý nápad, nezapomeňte nastínit (1) oblast aplikace výsledků a (2) způsob aplikace výsledků.

Citovaná literatura

• Citovaná literatura by měla být v textu návrhu skutečně průběžně citována a tím by měl být posílen.
• Abyste neplýtvali znaky, doporučuje se v textu projektu využívat úsporný styl závorkových citací. Příklad citace monografie: citace v textu: (Baumeister 2005: 39); citace v seznamu literatury: Baumeister, R. 2005. Cultural Animal: Human Nature, Meaning and Social Life. New York: Oxford University Press. Příklad citace článku v časopise: citace v textu: (Ochs – Capps 1996: 41); citace v seznamu literatury: Ochs, E. – Capps, L. 1996. „Narrating the Self.“ Annual Review of Anthropology 25, 19-43.

Některé časté chyby v koncipování výzkumu

Vyvracení „strašáka“

• Problém vyvracení strašáka je při koncipování výzkumu velmi častý, zejména u autorů méně zkušených v koncipování výzkumu nebo u autorů, kteří se s tematikou nedávno seznámili, něco málo k ní načetli a nyní usilují o předložení významných výsledků.
• Problém spočívá v tom, že vykonstruujeme strašáka, do kterého se posléze strefujeme.
• Obvykle máme silný sklon zjednodušovat myšlení svého protivníka. Většinou je jeho myšlení daleko diferencovanější, než jak jsme si je zkonstruovali.
• Častým cílem výzkumu je zde falzifikace nějaké hypotézy (resp. zpochybnění teorie falzifikací některých jejích klíčových hypotéz). Když máte takový cíl, dobře se ptejte, zda se nestrefujete do strašáka a zda by nebylo lepší koncipovat pozitivní, rozšiřující výzkum než výzkum falzifikační.
• Srov. „Straw Man“, http://en.wikipedia.org/wiki/Straw_man, [16. 4. 2012].

Objevování Ameriky

• Netřeba mnoho dodávat. Jeden z nejčastějších problémů – objevování dávno objeveného.
• Často značí malou obeznámenost se stavem diskuse. Ještě častější než na „faktografické“ úrovni je na úrovni teoretické: máme dojem, že přinášíme významné teoretické výsledky, a přitom nejsme obeznámeni ani se základní literaturou.

Některé časté chyby v návrzích výzkumných projektů

Nepochopení základních pojmů teorie vědy

• „Zásadním přínosem může být ověření specifické experimentální metodologie v prostoru náboženských asociací.“ Metodologie se v žádném výzkumu neověřuje. Ověřují se zásadně hypotézy. Můžeme vyhodnocovat použitelnost nějaké metodologie (např. její relativní použitelnost vůči jiným ke zodpovězení nějaké otázky), ale neověřujeme metodologii. Hodnota metodologie totiž není pravda/nepravda (na rozdíl od hypotézy, tedy typu tvrzení).

Doporučená literatura

Eco, Umberto, Jak napsat diplomovou práci, přel. Ivan Seidl, Olomouc: Votobia 1997.

Kubátová, Helena – Šimek, Dušan (eds.), Od abstraktu do závěrečné práce: Jak napsat diplomovou práci ve společenskovědních a humanitních oborech: Praktická příručka, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2007.

Mills, Charles W., „Dodatek: Intelektuální mistrovství“, in: id., Sociologická imaginace, Praha: SLON 2008, 211-244.

Picha, Marek, „Základy odborného výzkumu“, in: Břetislav Horyna – Josef Krob (eds.), Cesty k vědě: Jak správně myslet a psát, Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2007, 147-154.

Šanderová, Jadwiga, Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách, Praha: Sociologické nakladatelství 2009.

Doporučené kurzy

RLB274 Psaní odborných textů v religionistice (FF MU)

 

---

Publikování této verze: 30. 3. 2018 22:08

Sepsání: 5. 8. 2011 a průběžně

Poslední celková revize: 5. 8. 2011

První vydání na internetu: 5. 8. 2011

Počet normostran (v přepočtu): 30

Počet slov: 9848

Umístění: http://www.david-zbiral.cz/odborne-prace.htm

---

[1] Marek Picha, „Základy odborného výzkumu“, in: Břetislav Horyna – Josef Krob (eds.), Cesty k vědě: Jak správně myslet a psát, Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2007, 147-154.