Film Pán prstenů

I amar prestar aen. Han mathon ne nen. Han mathon ne chae. A han noston ned gwilith.

„The world is changed. I feel it in the water. I feel it in the earth. I smell it in the air. Much that once was is lost, for none now live who remember it...“

Společenstvo Prstenu a kniha

Četl jsem několik recenzí a většina přeceňovala věrnost předloze. Ale mám pocit, že tam, kde se film předloze zpronevěřil, šlo většinou o změny k lepšímu. Nelze dost dobře srovnávat film a knihu. Jsou to jiné příběhy volící jiné prostředky, zdůrazňující jiné prvky atd.

Něco je ve filmu prostě lepší, lépe zvážené, profesionálnější, věrohodnější. Uveďme několik příkladů. V knize Gandalfovi bylo jasné od počátku, že jde o jeden z Velkých prstenů, alespoň to tvrdí, a přitom též věděl, že všechny velké prsteny mají svůj kámen, kromě Jednoho; tudíž to nutně musel být právě Jeden, takže proč ono Gandalfovo sedmnáctileté tápání? Ve filmu spěchá do archivu Tirith hned z dýchánku a pak hned k Sarumanovi, netrvá mu to 17 let. Další výhrada, kterou ke knize mám, je ta, že ostatní ze Společenstva (Aragorn aj.) nešli za Frodem, ač na něm závisí všechno; to bych se odvážil nazvat přímo kompoziční neobratností. Ve filmu je to uděláno skvěle: Aragorn má strach, že by Prsten nedokázal zničit, jako to nedokázal jeho předek Isildur. Proto nechá Froda jít samotného (naznačí to už v rozhovoru s Arwen v Roklince). A už v Roklince je poslání svěřeno Frodovi proto, že dokázal tak dlouho vzdorovat moci Prstenu (a protože se nabídne a nevadí žádné z rozhádaných ras). A též Galadriel upozorňuje, že Prsten postupně ovládne všechny, jednoho po druhém. Sice i ve filmu jsou některé nelogičnosti či sporné body, ale dost toho opravili směrem velice dobrým.

Jaký efekt na četbu Pána prstenů bude zfilmování mít? Hodně lidí si knihu v souvislosti s filmem přečetlo: někteří znovu, někteří poprvé. Z těch, kdo četli PP na základě dojmu z filmu, myslím ke knize přilne jen skromnější procento: bude se jim možná zdát příliš rozvláčná atd. Doufám, že ještě méně bude těch, kdo se od knihy zcela odvrátí ve prospěch filmu. Každopádně film seznámí s Pánem prstenů mnoho těch, kteří knihu nečetli a ani si ji nikdy nepřečtou.

Ten, kdo zná knihu z dřívějška, má pocit, že se na tuto jeho znalost film do jisté míry spoléhá. Lze se na film dívat i bez znalosti knihy, ale uniknou některé detaily, které čtenář zná: jak konkrétně zahynul Isildur a jak ho Prsten „zradil“ (ve filmu je zrada Prstenu zmíněna, ale ne vysvětlena, je jen v rozšířené verzi), jak to bylo s vykováním Velkých prstenů a v čem tkví Sauronův „podvod“ („všichni však byli podvedeni“) apod.

Společenstvo Prstenu

Další údaje: návštěvností zaostal za snímkem Harry Potter a kámen mudrců.[1] Film byl ve 13 kategoriích nominován na Oskara, ale získal toto ocenění jen v těch kategoriích, které se obvykle nepovažují za nejprestižnější.

Herce vybrali snad celkem dobře, ač třeba v případě Aragorna nepříliš věrně (nevypadá jako darebák, což Aragorn měl). Herecké výkony jsou ucházející a zvlášť Bilbovy jsou výtečné. Arwen vůbec není tak zdůrazněná ani tak skandální, jak se někteří obávali. Příběhu jednoznačně prospěla.

Pár detailů asi nemělo být opomenuto, např. to, že pokud by Sauron získal Jeden, tři elfí Prsteny by mu byly odhaleny. Též nebylo ve filmu dost jasně vysvětleno, co je to Západní říše a že z ní Vznešení elfové přišli. Atd. Film prostě tak trochu předpokládá znalost knihy, ač není nutná pro to, aby byl sledovatelný. Film lze vnímat jako trochu jiné vyprávění o válce o Prsten, jiný „hlas“, který podává mírně odlišné svědectví o tom, co se stalo, o tom, co bylo ztraceno, protože „není nikoho, kdo by to pamatoval“. V tom se dá vidět východisko pro snahu o uchopení filmu v rámci tolkienovského světa.

Dost nešťastně byl podán Saruman; je zde příliš jednoznačně vazalem Mordoru, i své vojsko si začne budovat na příkaz Mordoru atd. To, jak propadl beznaději, když viděl v palantíru pohyb Sauronových vojsk a sílu Temného pána, je dobré (vzali to Denethorovi a dali to Sarumanovi – to už tak dobré není; myslím, že by to nemělo u Denethora chybět). Ale chybí tu ta plastičnost Sarumanovy osobnosti a touha získat Prsten pro sebe nebo si vyrobit vlastní, naděje, že ho bouře vynese na vrchol. Také tu chybí Sarumanův argument, jímž přesvědčuje Gandalfa a sám sebe, proč se spojit se Sauronem: nyní je Sauron příliš silný, než aby se mu dalo vzdorovat vzdorovat, ale třeba ho časem dokáží ovládnout, když se s ním spojí a budou ho trpělivě pozorovat. Značná schematizace Sarumana tu prostě je.

Příběh o Prstenech moci tu vyznívá jinak. Není tu řečeno, že Sauron se u eregionských kovářů mnoho naučil a pak je zradil. Též není zdůrazněno, že právě on dal prsteny trpaslíkům a lidem. Ten pokušitelský motiv, zlé myšlenky pod krásným zevnějškem a motiv intelektuální pýchy, který nacházíme v postavě Melkora i Saurona, měl pro Tolkiena a jeho „teologii“ zla mimořádný význam, zde ale chybí. Příběh Prstenů moci zkrátka tato verze vyprávění o Válce o Prsten pozměňuje, a ne ve všem je věrohodnější. Podle knihy dal trpaslíkům i lidem Prsteny Sauron (PP I, s. 57), kdežto tady se zdá, jako by jeho zrada přišla až poté, co Prsteny dostali (ač Chodec v Hůrce řekne, že bylo jinak). Není tu zdůrazněno, že dřív Sauron vypadal krásně, naučil se umění kovat Prsteny od Vznešených elfů, eregionských kovářů, a pak je zradil: pro Tolkiena zrovna toto byl velmi důležitý detail. Také tu chybí, že kdyby Temný pán našel Jeden, tak mu tři elfí budou odhaleny, ani tu v Lórienu nevysvitne, že jeden z nich má Galadriel, takže tomu, kdo se nedíval pozorně na začátek, kde se Galadriel mihne, a nečetl knihu, to může velmi snadno uniknout a neví, co všechno vlastně Galadriel i Elrond riskují. Film rovněž nesprávně zdůrazňuje, že nikdo jiný než Sauron nemůže účinně vládnout Prstenem. V knize je reálnější, že by se někdo skutečně mohl chopit Prstenu a účinně jej použít proti Sauronovi. Jistě, jak v knize, tak ve filmu je tato možnost pouhým klamem, ale v knize je klamem svůdnějším, klamem, který se více zdá být jedním z možných řešení. Zde vlastně na Elrondově radě zazní jen dva názory: Boromirův návrh použít Prsten proti nepříteli, který je ale odmrštěn tím, že ho nikdo není schopenovládnout a že poslouchá jen Sauronovu vůli, a návrh ho zničit.

Některé drobnosti mohli udělat lépe, např. Isildur odmítne zničit Prsten prostě slovem „ne“, kdežto v knize: „toto beru jako cenu za život svého otce a bratra“ (přibližná citace po paměti) – bylo by to plastičtější.

Někde byly jednoznačně přehnány komerční (?) efekty (souboj se skalním / jeskynním obrem). Sauron a balrog jsou podaní přiměřeně pokud jde o vizuální stránku věci; to však už neplatí pro Sauronovo Oko v dalších dílech.

Pád schodiště hned za Společenstvem, dobře, dejme tomu. Ale zato není zcela šikovné, že Gandalfa už balrog nedrží, a on přesto spadne; v knize ho strhne, ale tady už není bič vidět a balrog i s bičem mizí v hlubinách, navíc Gandalfovi nikdo nepřiskočí na pomoc, jen Frodo se tam vrhne, ale Boromir ho zadrží. Jistě, bylo to celkem daleko, ale nebylo proč to nezkusit. Gandalf je po zaklínání vyčerpaný, to je také pochopitelné. Nicméně myslím, že tuto scénu mohli trochu propracovat (popřípadě, pokud má nějaký skrytý smysl, tento smysl naznačit). Vůbec samozřejmě nejde o to, zda mohli Gandalfa zachránit či zda mohl nespadnout, ale o to, aby se divákovi explicitněji ukázalo, že to možné nebylo.

Film se dosti omezuje na epickou stránku; pravda je, že ty písně a básně, kráva měsíc přeskočí atd., by zněly poněkud divně.

Postavy tu nemají zázemí, historii apod. – ale to je pochopitelné, protože jinak by film trval 30 hodin, a ne 3.

Roklinka možná není zrovna moc „domácká“ (Hobit), je trochu palácovitá.

S tou elfštinou to byl opravdu dobrý nápad. Je to docela působivé. Lze diskutovat, zda má smysl říkat Noro lim stojícímu koni; snad ano.

Hudba je dobrá, nevystupuje moc do popředí, rozhodně není rušivá a některé melodie jsou opravdu povedené.

Některé další sporné body: 1.) Když domyslíme, že na Větrově shořel několika nazgûlům hábit a při pronásledování Arwen jej všichni měli, dostaneme se k poměrně absurdní myšlence, že si vozí rezervní; vyloučené to ale není, spíše úsměvné. 2.) Saruman oslovuje Temného pána Sauron, Sauron ale podle knihy toto své jméno nepoužívá a nikomu to nedovoluje. 3.) Bodnutí Froda obrem: zde není ani viditelně pohmožděný, což v knize je, a to na něj v knize zaútočí skřet, ne obr. Film je tu mnohem méně realistický. Kdo něco ví o tomto typu brnění, ať je z kovu jakkoli tvrdého, tomu je jasné, že by měl Frodo přinejmenším pár žeber zlomených už pouhým tlakem.

Nejlepší vtip filmu: mě osobně zaujal ten hůrecký bezdomovec s mrkví. Později jsem se dověděl, že ho hraje režisér.

Poznámka k českému dabingu na videokazetách a DVD: je celkem dobrý. Je-li film o něco působivější v angličtině, tak prostě proto (jak už to často bývá), že některé „trapné“ či plytké pasáže nevyzní tak špatně, jako když to slyšíme v mateřském jazyce. Ač angličtině rozumíme, často nerozeznáme odstín, nepoznáme stylistické uklouznutí, nemáme tolik konotací atd. V dabingu jsou některé chyby (ať už je v tom kterém případě na vině překladatelka či dabéři): můj milý hobit místo hobite, zkomolení Rádohrabského přívozu, „asi omdlí“ místo správného „bledne“ (působením morgulského nože) aj. Též překlad, že Jezdci o slunovratě (tj. ještě v červnu) překročili řeku Želíz, nevyhovuje.[2] Ročník vína 1236 („skoro tak staré jako já“) je špatně; v originále je jasně vysloveno 1296 a Bilbo se, jak známo, narodil roku 1290 krajového letopočtu (2890 Třetího věku). Zcela špatně je přemluvené Arwenino zaklínadlo. Nemalý zmatek působí chyba v Sarumanově příkazu skřetům ohledně půlčíků: „přiveďte mi ho živého“ místo „přiveďte mi je živé“ (originál). Také chyby „skřeti hlídají pravý břeh“ a pak ještě podruhé „pravý břeh mi starosti nedělá“ (originál v obou případech „východní“; pravý je západní!) a rovněž plán vstoupit do Mordoru „z jihu“ (originál „from the north“) jsou naprosto nepochopitelné. Frodova výčitka Boromirovi „vidíš jen sebe“ je zcela nesprávný překlad; úryvek má znít „nejsi sám sebou“. Pak jsou tu čistě stylistické věci, jejichž posouzení je do značné míry subjektivní: české znění např. „pusťte ho, nebo vás skolím!“, mé titulky „pusť ho, nebo si to s tebou rozdám!“. Obecně vzato české znění skutečně více než ujde. Jakost některých částí překladu je naprosto obdivuhodná (mé titulky ostatně za mnoho vděčí právě tomuto překladu S. Pošustové), někde je jasná neobratnost či vyslovená chyba; průměrných pasáží je spíš pomálu.

Poznámka k přepracovaným českým titulkům ke Společenstvu Prstenu (zde ke stažení): viz anotaci na této stránce, odkud je lze též stáhnout a hned je začít používat, a to i když je nemáte na příslušném CD: stačí je mít kdekoli na disku (postup tamtéž). Titulky ke Dvěma věžím: tamtéž.

Dvě věže

Opravené české titulky ke Dvěma věžím (verze na 2 CD): ke stažení odtud.

Hodnocení. Ne že by byl celý film špatný. Ale obsahuje dost zbytečných a uměle dramatizovaných scén a odchyluje se často natolik od předlohy k mnohem horšímu řešení, že to kazí dojem z filmu jako celku. Nejhorší scéna je zřejmě primitivní vymítání Sarumana z Théodena. Kniha je zde mnohem plastičtější, jak z Gandalfovy, tak ze Sarumanovy strany. Filmaři zvládli dobře (lépe než Tolkien) např. vysvětlení, proč Aragorn a ostatní nešli do Mordoru, ale Sarumana vůbec nepochopili. Saruman není jen Sauronova loutka (jak o něm řekla ve filmu Galadriel). Neustále doufá, že jej bouře vynese na vrchol, že se válka zvrtne v jeho prospěch, že dostane Prsten on. A používá mnohem rafinovanější metody než posednutí. Tráví Théodenovu mysl Červivcovými polopravdami a intrikami. Sarumanova síla je v obratné manipulaci, v hlase. A to právě film zkazil (stejně jako mnoho dalších věcí souvisejících se Sarumanem).

Další poznámka: proč tak proměnili Faramirův charakter, je nepochopitelné. Ta odchýlení od knihy působí rušivě, včetně přítomnosti elfů v Helmově žlebu, útoku vrrků na prchající do Helmova žlebu, odlišnou dohodu na entím srazu (teprve v reakci na objevení vykácených stromů došlo k rozdráždění entů) nebo změny příčiny skřetí hádky na to, zda dva hobity či jejich části snědí či ne (která úzce souvisí s proměnou Sarumanovy motivace a role). Dále se ledaskomu může příčit, že filmaři nezachovali původní rozdělení látky (kromě Boromirovy smrti, která je opravdu dobrým ukončením prvního dílu) a usekli Dvě věže zde.

Film obsahuje málo klidných, spíše symbolicky laděných scén, kde je hlavní hudba a obraz (viz např. „temptation theme“ při výstupu k rudorožskému průsmyku, záběry na sloupořadí v Morii či let netopýrka kontra sarumanovská melodie ve Společenstvu) a je naopak zahlcen plytkými dialogy a nešťastnými akčními scénami. (Toto hodnocení může být ovšem dost subjektivní. Dvě věže kladou nad Společenstvo leckdy ti, kdo považují některé scény Společenstva za přehnaně sentimentální.)

Návrat krále

Český dabing: nic moc, nedoporučuji. Některé postavy myslím jasně mluví jiní lidé než předchozí díly, a navíc se překladatelka Stanislava Pošustová někdy neváhala výrazně odchýlit od předlohy a provést jakousi „korekturu“ tak, jak to vyhovovalo jejímu chápání díla, např. bojový pokřik „Smrt!“ („Death!“) změnila zcela nesmyslně na „Boj!“.

Návrat krále stojí asi někde na půli cesty mezi Společenstvem a Dvěma věžemi jak kvalitou, tak způsobem podání a věrností předloze. Není to úplně špatný film. Bojové scény tu nepůsobí tak zdlouhavě a disproporčně, ubylo dialogů, které mají poněkud plytký obsah, ač nadále zůstávají asi nejpalčivějším problémem. Se Společenstvem sdílí Návrat krále jeden rys: naprosté nepochopení, a tudíž zkažení jedné důležité postavy, v tomto případě Denethora (jehož osud je ostatně Sarumanovu v ledasčem blízký). Od tohoto problému se odvíjejí další chyby: nezapálení majáků a trapná scéna jejich zapálení za použití lsti (a nesmyslné čekání Rohirů na jejich zapálení, ač vědí, že se chystá útok na Minas Tirith), poslání Faramira nejen do riskantní až beznadějné akce, ale prakticky na smrt, a vlastně všechny scény s Denethorem. Denethor tu je zkrátka šílenec od počátku, z jeho tragické velikosti a jeho vnitřního boje zde nic nezbylo.

Něco může působit jako nevěrohodné a dost nešťastně podané, jako Frodovo uvěření Glumovi a poslání Sama „domů“ a zejména to, že se Sam skutečně na zpáteční cestu vydá (ač se zase rychle vzpamatuje). Čili motivace postav – další potíž.

Některá místa, která se dala velmi snadno zcela zkazit, zkažena nebyla (ač třeba někdy skřípou a úplně dokonalá nejsou), což je velmi dobře: třeba mrtví z Šeré brázdy. Některé části vynikají překvapivou situační i jazykovou působivostí, jako Théodenova řeč k Rohirům před bitvou o Minas Tirith. V českém dabingu je upraven bojový pokřik ze „Smrt!“ na „Boj!“, čímž se ovšem zcela ztrácí jak původní smysl, tak smysl vůbec.

Slušné je podání Přístavů a Valinoru. Je řečeno a ukázáno přesně tolik, kolik má, ne víc a ne méně: jednak v rozhovoru Gandalfa s Pipinem, jednak v samotném závěru filmu.

Další komentáře a úvahy

Proč byl vypuštěn Tom Bombadil?

Většinou se uvádí, že z časových důvodů. Spíš to však má jiný důvod: toto halekající individuum vypadá mnohem lépe v knize než vizuálně. Jeho hopsasa a tralala, vstávejte mí kluci, Zlatěnko, panenko atd. by působilo ve filmu dost trapně a rušivě. Myslím, že je dobře, že do filmu nebyl zařazen. Předpoklad některých recenzentů, že toto bude skalním příznivcům nejvíc vadit, je naprosto lichý. Mám tu postavu rád, ale její poetičnost je určena ke čtení.

Spáchal Frodo málem sebevraždu?

Unavený z přestálé námahy a vypětí, zraněný a hlavně zničený Gandalfovým pádem Frodo po vyjití z Morie někam pochoduje, před ním je chvíli vidět jakýsi sráz. Lze uvažovat o tom, že vlastně nevěděl co dělá, bezcílně šel a kdo ví, co by se stalo, kdyby ho Aragorn důrazně nezavolal zpět.

Co šeptá Prsten?

Různé věci. Aš nazg atd. na Elrondově radě, to je jasné. Dále lze zachytit slovo širkul a když podstupuje Aragorn zkoušku u stolce na Amon Henu, tak mu Prsten šeptá „Aragorn... Elessar...“ a očividně svádí Aragorna, aby jej Frodovi vzal a vznesl nárok nejen na gondorský trůn, ale i na toto „dědictví Gondoru“, které svým následníkům odkázal Isildur.

Co dělá Sarumanův skřetí vojevůdce svému druhovi před vysláním za Prstenem?

Nedrtí mu hlavu, jak by se mohlo zdát, nýbrž mu na obličej otiskuje znak Bílé ruky.

Ai! laurië lantar lassi súrinen (rozloučení)

Jako zlatý vodopád listů ve větru, jako dlouhé roky, nesčetné jak vánky ve větvích stromů! Dlouhé roky pominuly jako rychlé doušky miruvórë ve vysokých síních nejzazšího Západu, pod blankytnými klenbami Vardy, kde se třpytí hvězdy za zvuku jejího svatého a vznešeného hlasu. Kdo mi teď znovu naplní číši? Vždyť Rozsvětitelka Varda, Královna hvězd, pozvedla z Věčně bílé hory ruce jak oblaka a všechny cesty utonuly v hlubokém stínu. Za šedou zemí leží tma na pěnících vlnách, které nás dělí, a mlha navždycky kryje drahokamy Calacirye. Teď ztracen, ztracen je těm na Východě Valimar! Sbohem! Snad najdeš Valimar. Snad právě ty jej najdeš. Sbohem!

Odkazy (české titulky, scénář...)

Výrazně opravené české titulky Společenstva zde ke stažení (David Zbíral – Jan Hrdlička et al.): lze stáhnout z http://www.david-zbiral.cz/povidky.htm, kde lze také najít potřebné informace a návod, jak titulky používat. Jsou opravené kompletně, od začátku do konce, překlad i umístění. Tamtéž i poznámky, z čeho jsem při opravě vycházel atd.

Přepis (scénář) Dvou věží: http://www.seatofkings.net/script_ttt.html, kompletní na jedné stránce. Na tomtéž webu i Společenstvo Prstenu na jediné stránce.

[1] Údaj převzat z časopisu 100+1 1/2003, s. 37.

[2] Ve svých titulcích překládám „on Midsummers eve“ jako „v půli léta“; podle knihy to bylo až 18. září, ale zde je čas jinak a odchod ze Dna pytle se neodehrává na Bilbovy a Frodovy narozeniny. Nicméně to neodpovídá v žádném případě, to by se Jezdci neskutečně vlekli nebo by museli Kraj neobvykle dlouho hledat, protože datum, kdy se Frodo v Roklince probudí, je zachováno – nebo by byl v bezvědomí mnohem déle než v knize.

[3] Tak 100+1 1/2003, s. 37. Já jsem myslel, že 19. 12. Mimochodem, v uvedeném článku je, že česká bude 18. 1. 2003, což není pravda; i toto může být chyba.