David Zbíral
Katolický kněz František Večeřa (1888-1952), píšící pod pseudonymem František Střížovský (podle obce Střížov na Olomoucku, kde se narodil), je básníkem takřka neznámým. Jeho dílo neupoutalo literární historii ani kvalitou, ani jako příklad hlavních trendů ve vývoji poezie 20. let 20. stol.: Střížovský je nesledoval a jeho tvorba představuje do jisté míry jejich protipól. Střížovského dílo nicméně je – mimo jiné právě tímto – velmi zajímavé. Dokumentuje jednu z tváří své doby, tvář, která dosud z velké části uniká jak zájmu literárních historiků, tak zájmu religionistů a teologů. Tento příspěvek si klade za cíl nabídnout jeden z možných religionistických pohledů na několik témat Střížovského poezie. Ze Střížovského děl zde bude předmětem zájmu především básnická sbírka Svatý Grál. Pověst a legenda (Matice cyrilometodějská, Olomouc 1929; zkr. SG), ale leckdy nahlédneme i do jeho sešitků modliteb a kontemplativních textů z doby první světové války (Důvěřuj v Boha!, zkr. D, a odpustky oficiálně obdařená Útěcha, zkr. U).
Poměrně rozsáhlá sbírka Svatý Grál byla publikována při příležitosti svatováclavského milénia. Zpracovává a harmonizuje středověké romance o grálu (Wolfram z Eschenbachu, Robert de Boron, Thomas Malory aj.) včetně apokryfních látek o „rané historii“ drahocenné nádoby.
V první části čtenář sleduje dějiny grálu od samého počátku. Lucifer se vzbouří proti Bohu a archanděl Michael ho svrhne z nebe. Při boji tne do Luciferovy koruny, z ní vypadne smaragd, z toho je vyrobena nádoba. Královna ze Sáby ji daruje Šalomounovi, pak do ní kněží jeruzalémského chrámu chytají krev beránků. Po dalších peripetiích se grál dostane se k Herodovi. Spočine na něm hlava Jana Křtitele. Poté je tato nádoba užita při Poslední večeři. Josef s Arimatie do ní posléze zachytí krev Páně umírajícího na kříži a donese svatou relikvii do Británie.
Druhá část knihy je věnována příběhům o králích a rytířích, kteří střeží posvátnou nádobu na hradě Svatého grálu. Když se lid Salvaterry přikloní ke zlu, grál je odtud vzat a putuje do Indie a posléze až do křesťanské říše kněze Jana nedaleko ráje.
Třetí část čerpá ze svatováclavských legend a propojuje je s grálovou tematikou. Zestárlý Parcival se z nápisu na grálu dozví, že za jeho nástupce byl vyvolen Václav. Ihned vyšle své rytíře, aby Václava vyhledali. Rytíři však přijedou pozdě; zavražděný kníže umírá. Jeden z rytířů zachytí do přilbice jeho svatou krev. Tu doveze do chrámu Svatého grálu. Zde dochází k mystickému smíšení krve Václavovy a Kristovy: „S Václavovou Krev se Páně / zasnoubila v plameni: / obojí se v svaté ráně / k spáse světa pramení“ (s. 203) – stejně jako se předtím s Kristovou krví smísila krev Jana Křtitele (s. 43). Nakonec je grál vzat do nebe.
Je samozřejmě v mnoha případech složité oddělit reprodukci středověkých legend a literární stylizaci od toho, co autor pokládá za aktuální i ve své době a čemu „opravdu věří“. Klíč k výkladu můžeme hledat v prologu SG: „Slyšte pověst svaté krásy, čarovnou zvěst božské spásy, dávnou zkazku velké víry [...]. Přec to není jenom báje, obraznosti přelud pouhý – nýbrž vyslovení touhy, která v každé duši dřímá“ (s. 9). Střížovský zpracovává pověst, kterou ale chápe jako stále nadanou náboženským významem (podtitul „pověst a legenda“ vůbec není nahodilý). Lze bezpečně tvrdit, že Střížovský chtěl svému dílu dodat náboženský rozměr.
První téma, které se nabízí religionistově pozornosti, je eucharistická úcta. Ve sbírce Svatý Grál je vlastně předmětem zájmu takřka neustále, výrazně např. v líčení, jak Josef z Arimathie sloužil mši (s. 62), jak sv. Václav vlastníma rukama láskyplně připravoval obětní dary (s. 172-173) či jak se Václavova krev mysticky smísila s krví Páně (viz výše).
Další důležité téma je svatováclavská úcta. Sbírka Svatý Grál byla publikována u příležitosti svatováclavského milénia; klade si za cíl zpracovat legendy o svatém Václavu a tím je jednak připomenout, jednak v jistém smyslu aktualizovat.
Svatováclavská tematika je u Střížovského nedílně spjata s katolickým vlastenectvím. Prosí o přímluvu za českou zemi a připomíná, že „z prachu vždy své plémě / Václav zvedl rukou svou“ (s. 204). V modlitbě ke sv. Václavu ve válečné sbírce Důvěřuj v Boha! Václava prosí, aby opatroval své svěřence „z Blaníka nebeského“ a vyprosil zdar jejich „zbraním, které chrání a nám zachovati mají statky nejvzácnější, vlast a svatou víru naši“ (s. 8).
Střížovský je citlivý jak na vlasteneckou tematiku náboženskou, tak na „sekulárnější“ národní pověsti. Upřímně věří v moc a posvátnost ostatků svatých a samozřejmě Krista (viz SG, s. 43, 187, 203).
Střížovskému nebyla zcela cizí, zvlášť ve válečných letech, ani představa „svaté povinnosti“ (tj. fakticky svaté, náboženstvím posvěcené spravedlivé války s pocitem, že lepší by byl sice mír, ale okolnosti jej znemožnily) a ideál „křesťanského rytíře“ (viz D, s. 10; SG, s. 95), který živil středověké pověsti o grálu. Ve Střížovského dílech z doby první světové války najdeme i např. modlitbu za požehnání zbraní a vojska: „Všemohoucí, věčný Bože [...]! Žehnej pro nevinnou, drahocennou krev Ježíše Krista zbraním našeho vojska [...]! Pan Ježíš Kristus buď vždy a všude s vojskem naším, aby ho chránil! Ó Ježíši, buď s vojskem naším, abys je zachovával! Ó Ježíši, buď s vojskem naším, abys je opatroval! Ó Ježíši, buď s vojskem naším, abys je vedl! [...] Ó Maria [...], která jsi od prvopočátku od Boha obdržela poslání a moc potříti ďáblovu hlavu [!], pokorně prosíme Tebe: Veď sv. pluky Své. [...] Svatý Michaeli, svatý Jiří, svatý Mořici, svatý Fabiáne a Šebestiáne, všichni svatí vojínové a mučedníci, všechno vojsko nebeské, orodujte za nás a za naše vojíny u Boha [...]!“ (U, s. 5-6, srv. D, s. 8).
Grál je symbol, kterého se dovolávají nejrůznější myšlenkové proudy. Všechny zdůrazňují ve středověkých pověstech o grálu především ty rysy, na něž chtějí navazovat: keltský revival si všímá zejména keltských tradic o hledání kouzelných předmětů a o nádobách hojnosti, esoterici (včetně Hnutí Grálu) zejména hermetických a astrologických inspirací Wolframa z Eschenbachu, navazovatelé na katarství vidí v Montséguru hrad grálu. Grálová tematika je v moderní době předmětem neustálých reinterpretací a aktualizací, ať už čistě literárních nebo nadaných i náboženským rozměrem. Součástí navazovatelských snah je často i otevřený boj s konkurenčními interpretacemi, např. Hnutí Grálu odmítá vykládat grál jako nádobu užitou při Poslední večeři. Sbírka Svatý Grál reprezentuje linii katolické recepce grálové tematiky, která aktualizuje především motivy spjaté s ukřižováním, eucharistií a úctou k relikviím, v případě Střížovského nechybí ani jisté sympatie k ideálu křesťanského rytíře.
Kdo se začte do poezie Františka Střížovského, ten se leckdy neubrání překvapení (a občas i úsměvu). Důvod je nasnadě: Střížovský psal sice v době poměrně nedávné, ale mnohá jeho východiska a témata jsou dnešnímu katolictví poměrně vzdálená. Neměli bychom však u překvapení či úsměvu zůstat a zařadit Střížovského verše na co nejprašnější místo v kategorii kuriozit. Snažme se o porozumění a zasazení do kontextu. Střížovského básně dokumentují orientaci napůl zapomenutou, současnému zaměření katolické církve cizí, orientaci, již ve spektru religionistické a teologické pozornosti někdy zcela překrývá zájem o systémy velkých teologů 20. století. Zdůrazněme ještě jednou: poezie Františka Střížovského je toliko jedním z mnoha pramenů dokumentujících široký proud neučené, populárněteologické či „neteologické“ katolické spirituality, jehož kontinuitu lze sledovat přinejmenším do období baroka a jehož studium je výzvou nejen pro religionisty, ale i pro historiky a teology. Odmítnout se těmito tendencemi zabývat, označit je za nacionalistické a umělecky pochybné a vykázat je na smetiště dějin, to není nejlepší cesta k jejich pochopení. Možná bychom se měli skutečně víc začíst do kancionálů, barokních koled, růžencových kartiček či děl „špatných“ nábožensky orientovaných básníků. Otevřel by se tak před námi zajímavý svět, tematizovaný dosud jen minimálně.
* Text vznikl jako součást projektu „Svatý grál: symbol a recepce“ podporovaného grantem Fondu rozvoje vysokých škol.
Publikování této verze: 19. 11. 2006 9:06
Sepsání: březen a duben 2003
Poslední celková revize: duben 2003
Počet normostran (v přepočtu): 4,7
Počet slov: 1272