David Zbíral
První list Timoteovi, zahrnutý později do kánonu východní i západní církve, pochází téměř jistě z 2. století n. l. Terminus ante quem vymezuje skutečnost, že se jeho zlomek zachoval na papyru zhruba z roku 200 a že jej koncem 2. století cituje Eirénaios z Lyonu. V pastorálních epištolách se celkem vyskytuje minimálně sedm slov, které by byly v 1. století ojedinělými výskyty; takovýto sedmerý hapax, navíc v tak málo rozsáhlém materiálu, je silně nepravděpodobný. Vše tedy mluví pro 2. století.[1]
Skutky Pavla a Thekly se dochovaly mj. ve zlomcích v Papyrus Oxyrhynchus I,6 z 5. století,[2] hovoří o nich sv. Jeroným a kolem roku 400 existoval jejich úplný latinský překlad.[3] V rukopise Tertullianova díla De baptismo se nedaleko slov Acta Pauli nacházejí slova exemplum Theclae, což by hovořilo pro ztotožnění zmiňovaného textu se Skutky Pavla a Thekly, jejichž datace by se tím posouvala před rok 200. Tato slova nicméně mohou být pozdějším vpiskem. Podle Lucie Kopecké tedy nevíme, „měl-li Tertullianus na mysli Skutky Pavlovy, nebo Skutky Pavla a Thekly“.[4] Každopádně je nutné připomenout, že existence nějakých „Skutků Pavla a Thekly“ rozhodně neznamená, že šlo o některou z těch redakcí, které máme dnes v rukou.
Tertullianus v De baptismo uvádí, že Skutky Pavlovy byly užívány k podpoře účasti žen na kazatelské a obřadní činnosti; sám tento spis z uvedeného důvodu odmítá, ač jej nemá za kacířský.[5] Tato cenná poznámka by podporovala identifikaci spisu, o němž Tertullianus hovořil, se Skutky Pavla a Thekly, protože právě v nich je role žen nejvýraznější ze všech textů Pavlových skutků vydaných v Novozákonních apokryfech II.
Srovnání 1 Tm a Skutků Pavla a Thekly by nemělo být přímočarou juxtapozicí. Předně je třeba neztrácet ze zřetele, že nejde o texty stejného žánru. 1 Tm je listem usměrňujícím „řády církve“, kdežto Skutky Pavla a Thekly jsou rozmáchlým zázračným vyprávěním ve stylu kanonických Skutků apoštolů s výrazným misijním a asketickým nadšením. Je přirozené, že budou otázku postavení a role žen zpracovávat jinak. K tomu je třeba přihlédnout zejména při vyvozování závěrů ze srovnání. Ostrý kontrast mezi těmito texty nutně nedokazuje, že autor 1 Tm byl zastáncem té nejpřísnější kontroly žen, kdežto autor Skutků Pavla a Thekly byl stoupencem výrazné angažovanosti žen v kultu a vůbec chodu raných křesťanských církví.
Rozdíly jsou dostatečně zřejmé. V Prvním listu Timoteovi se mají ve shromáždění modlit (jen) muži. Roli žen autor vymezuje velmi striktně: „Žena ať přijímá poučení mlčky s veškerou podřízeností. Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést.“ (1 Tm 2,11-12; srv. 1 K 14,34-35.) Ve Skutcích Pavla a Thekly sice Thekla jako tichá posluchačka začíná (SkPaT 7-10, 18, 20), nicméně tak rozhodně nekončí. Když je zázračně zachráněna před upálením, přijde k Pavlovi a hlasitě vstoupí do jeho modlitby svým velebením Boha (SkPaT 24). Vyučuje také Boží slovo, a to nejen soukromě v ženské společnosti (SkPaT 39), což bylo patrně v době sepsání 1 Tm ještě zcela běžné, ač to 1 Tm (nepochybně vědomě) ignoruje, nýbrž i veřejně: začne hlásat křesťanství v Seleukii a obrátí mnoho lidí (SkPaT 43).
1 Tm předkládá ideál ženy jako matky: „Spasena bude jako matka, jestliže setrvá ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti.“ (1 Tm 2,15.) Možná by zcela neodmítal ani sociální instituci křesťanských panen, ač se o ní nezmiňuje. Ale žena jako kazatelka a misionářka je pro něj očividně nepřijatelnou rolí.
Theklino statečné vzdorování úkladům a nespravedlivým trestům není v zázračných příbězích o křesťanských mučednicích ničím neobvyklým; takové vzdorování ovšem nebylo chápáno „genderově“, nýbrž jako běžný rys křesťanského mučedníka a nelze z něj patrně pro reálný status žen vyvozovat žádné závěry.
Zajímavější je, že když Alexandros, ponížený Theklou, kterou obtěžoval, Theklu předvede před soud a vymůže si její odsouzení k zápasu s šelmami, antiošské ženy jednomyslně zpochybní spravedlnost rozsudku a postaví se proti němu: „Špatný soud! Bezbožný soud!“ (SkPaT 27.) Pře propukne i přímo v aréně: „Dav bouřil: ‚Přiveď tu svatokrádežnici!‘, a ženy křičely: ‚Ať je město zničeno za toto bezpráví! Zahub nás všechny, prokonsule! Je to kruté divadlo, špatný soud!‘“ (SkPaT 32.) Rozdělení stran na mužskou a ženskou redaktor přenáší i do zvířecí říše: divoká lvice na Theklu vyběhne, ale místo aby ji rozsápala, ulehne jí k nohám a za okamžik zahyne při chrabré obraně Thekly před medvědem a lvem (SkPaT 33). Zde se ženy rozhodně svým mužům nepodřizují, ač je třeba zdůraznit, že jde o speciální situaci, kde ženy přejí křesťance, kdežto muži nikoli, zatímco 1 Tm řeší situaci jinou, totiž rozdělení rolí v křesťanské obci a křesťanské rodině.
Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona, ekumenický překlad, Ústřední církevní nakladatelství, Praha 31985 ad.
Dus, J. A. (ed.), Příběhy apoštolů. Novozákonní apokryfy II., přel. kol., Vyšehrad, Praha 2003.
Pokorný, P., Literární a teologický úvod do Nového zákona, Vyšehrad, Praha 1993.
http://www.csad.ox.ac.uk/POxy/papyri/tocframe.htm
Publikování této verze: 19. 11. 2006 9:07
Sepsání: 26. 3. 2004
Poslední celková revize: 26. 3. 2004
Počet normostran (v přepočtu): 3,5
Počet slov: 837
Umístění: http://www.david-zbiral.cz/tmthekla.htm
[1] Petr Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Vyšehrad, Praha 1993, s. 237-238. Pokorný neuvádí, jak jsou ojedinělé výskyty mezi tři pastorální epištoly rozloženy.
[2] Viz úplný soupis obsahu Oxyrhynchus Papyri http://www.csad.ox.ac.uk/POxy/papyri/tocframe.htm.
[3] Lucie Kopecká, „Skutky Pavlovy“, in: Jan A. Dus (ed.), Příběhy apoštolů. Novozákonní apokryfy II., Vyšehrad, Praha 2003, s. 172, 176.
[4] L. Kopecká, „Skutky Pavlovy...“, s. 171. Je otázkou, zda je třeba přijmout jako jisté, že se skutečně jednalo buď o text Skutků Pavlových tak, jak je toto označení užito v knize Novozákonní apokryfy II, nebo o Skutky Pavla a Thekly.
[5] L. Kopecká, „Skutky Pavlovy...“, s. 171.